Zpěvník

2. V Nároďáku začal ples,

z opery na chodník vyvedli prvního opilce,

v Olomouci chcípl pes,

až na tu paničku za voknem v růžový košilce.

R:

3. Nějak v noci nemůžu spát,

jsem pořád ve vlaku, co všude staví a nestaví,

až jednou nebudu hrát,

kdopak mi pomůže, poradí, či aspoň pozdraví?

2. Akordy čtyři a písní stovku,

navíc pár príma historek,

nalej si vodku, mně becherovku,

3. Z oblohy cosi bílýho padá

a na tvým nose taje to,

že já jsem starej a ty jsi mladá –

– aspoň mám něco najeto.

R:

4. Tak už se nemrač, dívej, čas letí,

čeká nás príma apartmá,

umělci všichni prý jsou jako děti,

a já mám vše, co správný capart má … mít.

2. Přijímal bych nabídky, pil koňak místo desítky,

v kapsách nosil vizitky „Česká sloní farma“,

kdyby si jich adresát nechal poslat padesát,

já bych mu k nim milerád přidal křečka zdarma.

Za hotové i na splátky, slon do každé zahrádky,

pro fajnové zájemce přidám trochu porcelánu.

2. Pojďme si hrát se slůvky,

sbírat je jak borůvky,

jsou hravá jako duše krásných žen,

dá se jimi kreslit do ticha

třeba ústy pana Wericha,

jsou nejstálejší ze všech platných měn.

3. Pojďme si hrát se slůvky

a kreslit jimi malůvky,

i když žádné hvězdy se z nás nestanou,

to jen v zasnění nám pod víčky

ty barvičky, ty slovníčky

aspoň chvíli zvonit zůstanou.

1. Pojďme si hrát se slůvky,

pojď, navléknem jim podkůvky,

ať rozezvoní křišťálovej svět,

svět nejkrásnějších myšlenek,

co, když vylezou navenek,

tak rozvinou se v nevadnoucí květ.

2. Tisíc lesklých očí kouká na mě z hloubky

tak, jak se kouká dítě do výkladní skříně,

hlava se mi točí a strach má ostrý zoubky,

/: a kdosi sundal sítě kvůli větší psině. :/

3. Srdce sebou háže jako zajíc v pytli,

kdo si o ně řekne, kdo z vás si je koupí

za dvě něžné paže, které by mě chytly,

/: až noha se mi smekne a dav se rozestoupí … :/

Rec: Takhle nějak to bylo:

jedlo se, zpívalo, pilo,

princezna zářila štěstím

v hotelu nad náměstím,

drak hlídal u dveří sálu,

na krku pletenou šálu,

Dědové Vševědi okolo Popelky

žvatlavě slibují šaty a kabelky,

každý si odnáší kousíček úsměvu,

dešťový mraky se chystaly ke zpěvu,

hosté se sjíždějí k veliké veselce,

paprsky luceren metají kozelce

a stíny ořechů orvaných dohola

pletou se latícím kočárům pod kola,

Šmudla si přivezl v odřeným wartburgu

kámošku z dětství, prej nějakou Sněhurku,

vrátný se zohýbá pro tučné spropitné

a kdo mu proklouzne, tak toho nechytne,

kouzelník za dvacku vykouzlí pět bonů

a vítr na věži opřel se do zvonů,

„Na zdraví nevěsty, na zdraví ženicha!“,

dvě sousta do kapsy a jednou do břicha,

náhle se za oknem objevil skřítek,

rozhrnul oponu z máminejch kytek,

pěkně se usmál a pěkně se podíval

a pak mi po očku do ucha zazpíval:

Rec: Na plný obrátky letíme světem,

všechny ty pohádky patřily dětem,

dneska už se neplatí buchtama za skutky,

sudičky sesmolí kádrový posudky,

obložen prošlými dlužními úpisy,

koukám se z okna a vzpomínám na kdysi,

jak se mi za oknem objevil skřítek,

rozhrnul oponu z máminejch kytek,

pěkně se usmál a pěkně se podíval

a pak mi po očku do ucha zazpíval:

R:

R:

2. Nechte tu rtěnku na toaletním stolku,

sundejte tu blond paruku,

je první máj a chci mít svoji holku,

vodit ji parkem za ruku.

3. Počkáte asi na lepšího lovce,

kam mám to vám vlízt? Na záda?

Já nejsem z těch, co pobloudilé ovce

zahání zpátky do stáda.

4. Chtěl jsem jen, vážně, koupit trochu citu,

a ne vás nechat se uzívat,

chvíli se projít městem za úsvitu

a pak si s vámi zazpívat.

R:

2. Jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop,

veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob,

snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý,

proto jachta jede ztěžka na konci té flotily.

3. Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí,

pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí,

a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky

vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky.

2. Proti mně seděl rozvalenej strejda,

chvílemi dřímal a chvílemi zas ne,

kouřil svou startku, neboť to byl kuřák,

on i ten vagón, ve kterým jsem jel.

3. Pak sebou trhnul, mrkl na hodinky,

kouknul se z okna a znechuceně vstal,

zatáhl rázně za záchrannou brzdu,

vlak prudce zaskřípal a zůstal v polích stát.

4. Vytáhl z kapsy zmačkaný tři stovky,

oblík‘ si kabát a zmizel v uličce,

pět minut nato, když se vlak zas rozjel,

už si to kráčel polní cestičkou.

5. Pak přišla průvodčí a proštípla nám lístky

a cesta doplynula ve vší pohodě,

přijel jsem pozdě a mistr trochu zuřil

a pak se uklidnil, když jsem mu to všechno řek’.

6. Druhej den ráno, zase o půl šestý,

tím samým vlakem jsem za vejdělkem jel,

čekal jsem marně, že vlak opět stane,

uvidím strejdu, jak vystupuje.

7. Čekal jsem marně, vlak jel klidně dále,

dojel jsem do práce v pořádku a včas,

po práci zajdu s kamarády na ruma,

zejtra je sobota, tak proč bych nezašel?

8. Tenhleten příběh napsal vám sám život,

ač zcela bez rýmů a bez květnatejch slov,

to je furt něco, o čem se dá napsat,

a kdo je drzej, tak se tím i uživí.