Zpěvník

2. Tíhou sněhu smrky větve kloní,

to zas bude břečky v ulicích,

z kuchyně to přenáramně voní,

talíře jsou ještě v policích.

R: Stromeček je dávno nastrojený,

v kterým lese jsi ho ukrad‘ zas,

a na skla oken, jak každým rokem,

nakreslil nám kytky strejda Mráz.

3. V kamnech praská, ozdoby se třpytí,

kolikpaks‘ jich zase rozsekal,

„je to, kapře, smutný živobytí,“

povídám, když jsem ho z vany bral.

R: Štědrý večer na okna už ťuká,

proč zrovna já musím na noční,

víc jako vloni jehličí voní

a člověk žas‘, že přišel zas.

2. Prase nemá zpátečku, neví, kde je zákaz stání,

klidně si to peláší po našem náměstí,

v tomhle malým státečku je málo věcí pro zasmání,

podsvinče a rolničky je návod ke štěstí.

2. Čistej i špinavej se potkáváme denně,

čistej i špinavej si denně ruku podá.

Bojím se špíny, proto žiju v karanténě,

ač spousta pochybností ve mně hlodá.

3. Bojím se nákazy, či nechci kazit druhý,

jsem ještě čistej, nebo už mám v duši skládku?

Tak hledím na papír a vztekle lámu tuhy,

nejspíš to vezmu pěkně od začátku.

4. Člověk se narodí, je voňavej a čistej,

plínky se vyvaří a zbytek spraví olej,

proto je malej člověk sám sebou tak jistej

a velcí, ti si na něj nedovolej‘.

5. Jen trošku vyroste, tak překvapeně zjistí,

že na tom nejhůř budou právě lidé čistí.

Kdekdo je pošpiní a pak si ruce meje

a špína v duši, ta se hravě skreje.

6. A proto začíná žít podle těchto zásad,

pochopí, kdy je třeba truchlit, a kdy jásat.

A čistou pravdu denně krmí hrstí mouru,

aby se lépe vešla do žentouru.

7. Čistej i špinavej se koupáme a mejem,

ve vanách zbyde po všech stejně kalná voda.

Ty sračky překryjeme drahým intimsprayem

/: a každej každýmu zas ruku podá. :/