Zpěvník

2. Sto darebných slov se mi na jazyk vtírá,

marně odvahu sbírám, když nevím, jak říct,

že můj havraní strach, strach o kousek sýra

byl větší než stud, že jsem neřekl nic.

R: Ale věř, že bych rád aspoň pro tebe lhal

zelenou, růžovou, jak to fajn bude dál,

voňavý opiát, abys klidněji spal,

prší a venku se setmělo a nechce se ven do ulic,

doma nás zůstalo víc, doma je nás zas víc.

3. Tolik velikých slov jsi za ta staletí zažil,

tolik zmarněných let, tolik zbytečných chyb,

a jen vysoký plot náš tichý zpěv stráží,

že tu chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp.

R: Co je nás, nás je víc nežli na nebi hvězd,

a co je zdí, co je lží i třeba uprostřed měst,

jediným znamením je tvoje čest,

za krk nám krvavě prší, podej mi ruku teď hned,

je jen jediný svět, je jen jediný svět.