Zpěvník

2. Na zeď někdo napsal „Honza Zuzanu má rád“,

no, a to je právě tvoje jméno,

to se mu to mluví, když večer půjde spát

domů se svou právoplatnou ženou,

on miluje svou práci a pevný denní řád

a mě čím dál, tím víc svrbí dlaně,

jakpak k tomu přijdu, že já mám mít rád

místo tebe mundur a své zbraně.

3. Milovat se přece nedá na povel

a do hlavy mi nikdo nevidí,

je to vlastně směšný, že se těším na befel,

tam rozdávaj‘ pozdravy od lidí,

každá tvoje řádka je pro mne pevný bod,

že náhoda i rozum život řídí,

proč milovat kus kovu, stejnokroj a pár bot,

místo toho mám rád prostě lidi.