Font Size
Transpozice
1. Jednou v
G
ečer mi do pok
G/F#
oje
př
G/E
iletěla
p
G/F#
apírová
vl
G
ašt
G/F#
ovka,
G/E G/F#
to mám z t
G
oho, že v zimě v
G/F#
ětrám,
tak jsem ji zv
G/E
ed‘ a dal ji d
G/F#
o tepla, zábla
G/F
G
#
G/E
ovka,
G/F#
pak jsem si pr
D#maj7
ohlíd‘ její křídla j
Dmi
emně,
proč asi př
D#maj7
ilétla, a proč právě k
D9
e
mně,
byla z
G
Ahoj na sobot
G/F#
u a b
G/E
yla na ní
G/F#
otiště
G/F
G
#
G/E
vka.
G/F#
R: Nejhezčí d
G
árek nemusí přinést vždycky D
D
ěda
Mráz
D9
,
vletí k vám ok
Emi
nem něco, co by lé
A
tat snad raději neměl
D
o,
někdo si vzp
AmiaddF
omněl, říkáte si, někdo na mě m
H
yslí,
nebo je to z
Emi
as
j
D
enom
šp
A
ás
C
,
tak či t
G
ak,
kd
G/F#
yž přiletí vl
G/E
aštovka,
hn
G/F#
ed je v domě v
G
eselo.
2. Tak jsem si pomalu slabikoval
tu písničku, co přiletěla z éteru,
poslední rok jsem tolik skládal,
že moc nechybělo, a složil bych i operu,
jen místo múzy mě častěji líbala můra,
ono písní se dá složit fůra,
ale ne každá může letět, i když se vypustí správně po směru.
*: K čemu to b
C
ylo, všechno to skládání,
když stejně nikdo nic nepochopil
a moje vl
Ami
aštovky odlétly na jih,
a s t
G
ěma, co z
C
ůstaly, někdo topil,
jen jedna se vrátila, a já jsem čekal
jak blázen, a věřil, že platí,
že vš
Ami
echno, co necháš, ať letí, j
G
ednou se k t
C
obě určitě vrátí,
že vš
Ami
echno, co necháš, ať l
F
etí, jednou se k t
C
obě
m
G
ožná
vr
Dmi
átí.
3. A tak jsem pálil archív svých písniček,
to se roura styděla,
a když mi zbyl poslední papír,
hned jsem věděl co s ním udělám,
roh na roh – šlo to bez problémů,
jen jestli poletí, z toho měl jsem trochu trému,
to ví přece každý, že co letí, na tom se vydělá.
X: M
G
ávl jsem rukou z
G/F#
okna,
a ta vl
G/E
aštovka
d
G/F#
oopr
G
avd
G/F#
y
letěl
G/E
a,
G/F#
i když br
G
alo ji to na str
Gmaj7
anu,
asi ji t
G6
ížilo,
ž
Gmaj7
e jaro n
G
edělá
…
Tyto známé akordy jsou použity v této písni..