Víla

Font Size
Transpozice
Umělec: Druhá tráva
Tónina (originál): C
Tónina (transponovaná): C

 
1. Jd
C 
e po skosený tr
F 
áv
C 
ě a jde tak, jak se to p
F 
íš
C 
e:

 
s větrem v z
Dmi 
ádech, s kytkou v hl
Gmi 
avě,
Dmi 
 
A 
d
Dmi 
ůstojně a t
Gmi 
iše,
Dmi 

 
a z polí sl
C 
ítají se pt
F 
ác
C 
i a k
G 
aždej z nich jí v
C 
ěř
G 
í,

 
a  
F 
ona se pak vr
B 
ací
F 
a má v r
C 
ukou jejich p
F 
C 
í.

2. Je to můj člověk s hlavou v kříži, umírající v horku,

můj plakát na refýži i má socha u New Yorku,

je to můj voják beze jména, i ten parník v ústí Něvy,

 
je to jed
Ami 
iná má žena, j
Dmi 
enže
Ami 
ta, která to neví.
Dmi 
Ami 

 
*: Místo k  
B 
ní však mířím
D# 
B 
kam, kde  
F 
je ten, co se
B 
ta
F 
 
vzteká,

že ta hrůza, kterou čekám, není ta, která mě čeká.

3. Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,

že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,

natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,

třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


Diskuze je uzavřena.