R1:

2. Skřítka, co jsem ho jak dítě znal,

toho o radu jsem požádal,

on mi na kolena přikázal

a tiše mi pak povídal:

R2: Víš, víš, že cestou tou

někam musíš dále jít,

víš, víš, že ani jednou

v životě mesmíš milou zřít.

3. Zpátky chci k tomu, co jsem opustil,

teď už jsem viděl světa kraj,

zklamání větší jsem snad nezažil,

teď vím, vím, že doma je ráj.

R1:

*: Zůstat doma snít, zůstat doma spát,

kdo tohle po nás bude chtít, tomu se budem smát.

R:

2. Kolikrát jsem měl už jet k lady, svý lady,

žádnej vlak se nehnal zpět, ví to každej, ví.

R:

3. Kolikrát já o ní snil, o lady, svý lady,

a bludnej kořen překročil, ví to každej, ví.

R:

4. Kolikrát jsi přísahal lady, svý lady,

lásku pak čas vymazal, ví to každej, ví.

R:

R:

svět kulatý a širý v rukou mám,

2. Sílu výhonků v polích v rukou mám,

krásu třešňových květů v rukou mám,

účel lampy, co svítí, v rukou mám,

jenom ve svých rukou mám.

strejdu ze zapadlý vísky v rukou mám,

4. I špínu městských toků v rukou mám,

i šedý smog v ulicích v rukou mám,

sílu budoucích strojů v rukou mám,

jenom ve svých rukou mám.

i svůj úsměv příští v rukou mám,

6. I svůj zpěv denní v rukou mám,

svůj začátek i konec v rukou mám,

svou radost i klení v rukou mám,

jenom ve svých rukou mám.

a rozdávám, co v rukou mám,

8. Tak vybírej z toho, co v rukou mám,

jen lásku a štěstí tu v rukou mám,

tu rozdávám lidem, tu v rukou mám,

najednou ve svých rukou mám,