2. Přijíždí dívka, s ní vlak se blíží,

možná lodí, možná autem, možná zdviží,

jak ji sám přivítám, hlavou víří,

jediný dárek je, to vím, s ním se smíří.

3. Přízeň dam, říkám vám, věc je zrádná,

nikdy nepomůže vám knížka žádná,

nabízím radu svou, co žena žádá,

květy dej, bez nich je láska marná.

R:

R:

i na mořích se střílí, my už „scooby-do!“ řvem dál,

2. Co děl palubu ježí, to hned bys nespočet‘,

torpéda v bocích leží, tak mírná na pohled,

stroje maj’ sílu býků, hned plavbu změní v let,

tak to je křižník Bismarck, zle dopad’, s kým se střet‘.

3. Dnem i nocí po něm slídí posádka lodi Hood,

kapitán u svých lidí tak velkou vzbudil chuť

na skalp křížníku Bismarck, tem musí dolů jít,

jen na dně má svý místo, kdo ruší v moři klid.

4. Hood našel Bismarck, když týden v půlce byl,

hned Bismarck začal pálit už na patnáct mil,

v dýmu slunce zašlo, oheň svítil z děl,

jen pár prken se našlo, když Hood se potopil.

5. Šest chmurných nocí už Hood na dně spí,

celá marína strojí štaci bitevní,

každá loď je na nohou po šest dlouhých dní

a hledá Bismarck, že ho ke dnu připevní.

6. Nestačil se Bismarck sedmého dne skrýt,

byl to křižník Arca, kdo zlomil ten klid,

jak děla rychle pálí, Bismarck se otáčí,

ten král a pýcha bitev se na dno teď tlačí.

R: My našli jsme tu ďábla loď a přímo pod ponor

svůj pozdrav jsme ji poslali, šlo jen o něco rour,

já tuhle píseň zpívám jen, aby někdo znal,

jak bublal ke dnu Bismarck, ten moří generál.

2. Boty znaj‘ tátův křest, tvůj kabát děr má šest,

s nákladem, všechna čest, honosný máš králů vzhled,

padesát centů snes, jestli se vyspat chceš,

ráno, když přivstaneš si v pět, hned jsi silnice král.

2. Když po létech přešlo mě stále jen si hrát,

co kázala mně máma, začal jsem vážně brát,

dál přišla starost, jaký povolání vlastně chtít,

jedno znal jsem jistě: nebude to kouzelník.

R:

2. Příběh můj všední končí,

příběh můj všední končí,

příběh můj všední končí,

budu spát, lehký jak peří budu spát.

3. Kámen se v horách jak démant blýská,

kámen se v horách jak démant blýská,

kámen se v horách jak démant blýská

v zemi té, kam sám se ubírám.

Rec: Můj pane, byl jsem prostý a obyčejný po celý život a za své

hříchy jsem zaplatil tam dole, a jsem pořádně hrdý na to, že

jsem tady, jenom jedna věc mi pořád vrtá hlavou. Slýchal

jsem povídat o tom, že tady budeme jen tak polehávat, po

celý čas hrát na harfy a tak všelijak. Jestli to tedy má být

takhle, tak chci jít pryč, pryč, teď hned! Vždyť jedna

z nejhorších dob které jsem zažil v celém životě byla, když

jsem ležel v žaláři a nic nedělal. A já rád dělám, pane,

a věřte, umím dělat dobře. Vždyť já jsem s chlapci postavil

ty nejkrásnější silnice, tak to by ti přece srdce nedalo,

abys‘ pro mě nenašel nějakou práci. Víš, byl bych ti hrozně

vděčný, a vlastně se mi zdá, že některé ty tvoje cesty ze

zlata by potřebovaly opravit, a s chlapci bychom to hrozně

rádi udělali. Víš, jak to myslím, víš?

4.=1.

5.=2.

2. Pan poštmistr na pár dní zavře svůj krám,

má ze všech svejch papírů žízeň jak trám,

a honáci utečou od kravskejch stád,

vždyť na našem dvorečku musej‘ se prát.

R:

3. Náš banjista šilhavej furt aby hrál,

vždyť holky hned pořádaj‘ v stodole bál,

tam vleze si na seno za holkou chlap

a k nejedné do roka přiletí čáp.

R:

4. Jen šerif se vytrácí v tenhleten čas,

vždyť musel by postřílet většinu z nás,

však tahleta merenda, to račte znát,

ta skončí, když dědek je ztuhlej jak drát.

2. Když všichni lidé chtějí žít a ruku v ruce spolu jít,

hrát si a smát se, pracovat, přát štěstí jiným, milovat,

proč kdosi lásku jejich srdcím skryl a do dvou řad je postavil,

kdo má právo?

R: