2. Chápu, že se rozrušením občas zatřese vám hlas,

dopřejte si uklidnění, než nastane zkoušek čas.

Rec: Zahrajte nám na banjo …

No dobře, udělám vám radost.

A kdo vlastně banjo vynašel?

Je, prosím, pravda, že banjo přinesl do Evropy asijský kupec Ři-ho-šek?

To je pravda, ale málo se ví, že u nás vykoval první banjo

lidový umělec a podkovář Jiří Hošek.

3. Čtyři struny, pátou kratší, zvládnout musí každý žák,

prsty v divém rytmu stáčí, kdo chce dobře banjo hrát.

4. Znovu sejdem se v lavicích, až nám zkoušky pominou,

spolu oslavme start školní pak banjovou hodinou.

R:

2. Bez těch pár strun nemoh’ bych už být,

poutník jsem s kytarou,

jak smutno by mně bylo bez ní pak,

zůstal bych sám jak na moři vrak.

3. Opírám se o ni řádku let,

poutník jsem s kytarou,

jak velká asi patří strunám daň,

že neuměle hladí je má dlaň?

4. Když náhodou se někdo bude ptát,

proč jsem rád s kytarou,

jak věrný přítel totiž nezná lhát,

je toulek symbol a všech poutníků znak.

5. Já prošel už tisíc mílí snad,

poutník jsem s kytarou,

/: když toulám se s ní prachem cizích cest,

touhu po domově pomáhá mi snést. :/

2. /: Já vím, brzy musí přijít soud,

černý záda práva na něm vyhrajou,

boží soud v polích s bavlnou. :/

R:

3. /: Chtěl bych jít na potem vlhký lány,

tak řekni, pane můj, černý zvoň hrany

katum mym v polích s bavlnou. :/

R:

4. /: Dnes měj, pane, co v nebi je tvůj dům,

mou duši, když život patří katům,

katům mým v polích s bavlnou. :/

R:

R:

2. Říkám jí: lady, vy jste můj svět,

vás jako ženu vzal bych si hned,

vyběhne táta a volá mě zpět:

pojď sem, ty lumpe, cos‘ dceru mi svedl.

R: Pojď sem, pojď sem, cestu ti ukážu,

pojď sem, pojď sem, kosti ti zpřehážu,

pojď sem, pojď sem, jestli chceš do domu,

musíš si, synečku, dceru mou vzít.

2. Jednou plavá nebo černá, to přece je nám fuk,

každá nám říká: buď můj, ty jseš moc príma kluk.

3. To říkají nám v Atlantě a v Coloradu zas,

snad taky řeka Shenandoah uslyšela ten špás

R: My na to jenom kýváme a zase jedem hned,

abychom zase jinde spustili ten náš band.

4. Jenom jeden z naší klády se ženou šel na břeh

a dodnes smutně říká: že jsem vás neposlech‘!

5. Teď mám už starost o syna, jak vychovat ho mám,

aby se z něho nestal člověk zralej pro flám.

R: S tím práce je, vám povídám, a v noci špatně spím,

být o tři roky mladší, tak víc se nežením!

6. To je pro nás příklad správný jak sobě počínat,

/: když při měsíčním stínu zeptá se:“Máš mě rád?“ :/

na ulici štěně to já nalezl jsem přejeto

bifteky a roštěné měl k jídlu řádně maštěné

ze štěněte už je dnes dospělej a velkej pes

2. Všechno zná a všechno ví, chci něco říct – on to dopoví,

starost má, kdy chodím spát, co obědvám, kdy budu brát,

tuhle zlostí třesa sa, že mě slyšel v rozhlase,

a tak že správnou dikci ode dneška se mnou bude dřít,

tak jsem v kapli zaplakal, pštrosici jsem pštrosa dal,

i naolejovanou Julii jsem odolejoval,

krkem brk jsem musel dát, roli lorda Rolfa hrát,

nežli konečně byl spokojen můj pes – ten suverén.

3. Můj byt psí už bouda je, ve mně pes má lokaje,

vezme tašku na zemi a pak takto káže mi:

skočíš tamhle do krámu a koupíš kilo salámu

a potom vedle v masně vezmeš krásně tučný uzený,

pak naproti v Pramenu mi koupíš Plzeň chlazenú,

a ty se za odměnu zastav do bufetu na menu,

a tak běhám po městě a koupím nákup za dvě stě,

a pak , když přijdu, dá se do kontroly cen, ten suverén.

4. Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem,

než tak dále žíti s ním, raději se ožením,

nato pes mě zavolal: tak řekni, koho by sis vzal,

jestliže Ludmilu, tak tu bych ti nedoporučoval,

ta má nohy hubené, a pak: chce Pepu, tebe ne,

a jestli máš na mysli Marii, tak přímo říkám „ne!“,

Božena je bez věna a Hana je moc prohnaná,

a Pavla – to je známej škrob, ta má hluboko do kapsy,

řek’ jsem, že mě napadá, že zbývá už jen Milada,

a on řek’: nepřichází v úvahu, ta nemá ráda psy!