2. A našel jsem si vrabčačku, takovou naivku,

takovou rošťačku, a nocuju s ní ve chlívku.

Občas taky zatrucuje, občas taky pozlobí,

když jseš taká, tož jseš taká, já odcházím do křoví.

3. Nakladla tam totiž vejce jedna straka strakatá,

až vylíhnou se, budu míti exkluzívní děvčata.

Čimčarara, čimčarara, moh’ bych zpívat romány,

čimčarara, čimčarara, o tom, jak jsem prohnaný.

2. Některé kroupy jsou těžší olova,

to není průtrž, to je palba bubnová,

na naší pláži blesky se snaží,

nejhůř to odskakuje činnost mozková.

3. V hromadě suti mizí už i baroko,

jen bílá vlajka ještě visí vysoko,

některé symboly v přilehlém okolí

jsou v téhle situaci jak pěst na voko.

4. My ovšem ležíme u Ploučnice,

podobni postavám z učebnice,

/: veselý voči, červený líce,

vichřice-nevichřice. :/

5. Víme, že zítřek už zas bude pohoda,

dej, Bože, ať nám zbude aspoň hospoda,

rány se zacelí, zdraví se zocelí,

Sovětský svaz nám jistě kapky dá.

2. Čím více sněhu, tím více vody na jaře,

řeka mu odnesla vázanky, pyžamo i polštáře,

východoněmečtí celníci

poslali mu garderóbu zpátky v krabici.

3. Pod paží tašku a na hlavě kulicha

vydal se Prouza do staveništního ticha,

a jak byl do zlodějství zabraný,

spatřil jsem ho, chodívám tam venčit dobrmany.

R: Já vám řeknu upřímně, není to estráda,

vidět svého přítele, jak republiku okrádá,

hodí cihlu do aktovky a hurá, tradadá.

4. Přistižen při činu, ale to nám nestačí,

chceme znát příčinu, proč vlastně pytlačí,

jenomže, Prouzo, vy tady stojíte jako vůl,

no tak se nedivte, že jste dostal dva a půl.

5. Kdo někdy mrznul u Kremelské zdi,

visel či chtěl by viset na tabuli cti,

zkrátka každý, kdo svou zemi miluje,

jeho sprostý čin odsuzuje,

každý, kdo svou zemi miluje,

jeho hnusný čin odsuzuje.

6. Vendelín Prouza, všech zedníků král,

půl města postavil, a sám pod mostem spal,

až přijde do Čech zima v bílém obleku,

s kým se budu nyní chodit klouzat na řeku,

až přijde do Čech zima v bílém obleku, -ku,

s Prouzovou se budu chodit klouzat na řeku!