2. V přístavu čekal nás, šavadapdůva,

se svojí družinou ňákej Žlůva,

naprosto úplně neschopný lodivod,

aby nás převez‘ domů od Puerta Montt.

3. Jednapadesát stupňů jižně od rovníku,

zrovna když jsem se chystal preparovat hmyz,

brnkli jsme trupem o Ameriku,

zavadili jsme o Hornův mys.

4. Dneska je zvykem, nevím, jak kdysi,

předejít panice, dodržet řád,

na každé palubní nástěnce visí,

tak jsem šel k čerpadlům a začal pumpovat.

5. Pumpuji, pumpuji, šavadapdůva,

po očku sleduji, kdepak je Žlůva,

a jeho družstvo co má asi na práci

a jakou pro nás chystá další legraci.

6. Všichni už ve člunech, no hotoví blázni,

nechtěli čekat, až siréna zazní,

a na mě zbylo záchranné kolo,

dělal jsem na hladině vodní pólo.

7. Vlny jdou do moře, a z moře žádné schody,

a není nikdo, kdo by podal sklenku vody,

/: do pěti minut jsou tady žraloci,

poslední rychlá služba první pomoci. :/

8. Šavadapdůva, ten už je v suchu,

ten už má hubu od ucha k uchu,

ten už má starosti o nový fond

na příští plavbu k Puertu Montt.

9. Šavadapdůva, ten už je v suchu,

ten už má hubu od ucha k uchu,

ten už má starosti o nový fond,

tak šťastnou plavbu k Puertu Montt!

a den ti připomíná neděli,

2. Když kosi začnou snídat hltavě,

nejvíc ti malí se skořápkou na hlavě,

pod tvým oknem do náměstí,

tak to tě čeká príma den – čtyřiadvacet hodin štěstí.

3. Když slunce zvolí trasu východ-jih

a všechny hvězdy v nočních košilích

zuby si čistí, než jdou spát,

pro krásu a pro zdraví, probouzí se rozespalý sad.

4. Když potápí se v řece potápka

a ježek ťapká mrknout na jabka,

když kukačka si zkouší svoje kuku-kukuruku-kuku,

tak to nás čeká príma den, tak jako tenkrát, jak za malých kluků.

R:

2. Běží roky, staletí a člověk hledá spůsob,

jak obejít nemoc, jak život nastavit,

mikroskopem proniká do útrob, laserová souprava chystá zkušební vrt.

R: Uhlíkatá ocel skalpele se blýská v dlani

ve snaze do nemocných tkání zdravý orgán všít,

a transplantace nechce srůstat, v těle se něco brání,

zbývá poslední klání – pečeť imunity rozlomit.

3. Do hry vstoupí kapacity všech vyspělých zemí

a karta padá na černý kontinent,

Kapské město hlásí první mezi všemi:

profesor Barnard a jeho šťastný pacient.

R: Pokud vím, tak do všech řečí světa

je přeložena věta, kdy člověk bude zbaven prokletí,

po velkém kroku vědy i medicína vzkvétá,

končí se šedesátá léta dvacátého století.

4. Ve světě se povídá, že roznesli ho nejspíš vrány,

někdo zase tvrdí, že se šíří sám,

rozmotejme fábory a otvírejme brány,

elixír naděje přichází k nám.

R: Až nikdo nikdy nikomu v bolestech nebude se rodit,

v životě starostmi se brodit, bude smazán hřích,

to jenom my na konci cesty nebudeme vědět, co si počít,

zatímco svět se bude točit východ-západ-sever- jih,

východ-západ-sever-jih, východ-západ-sever-jih.

2. Já nejsem solvina, boty od oleje,

já nejsem sako s loktama ven,

já nejsem čoveče, život bez naděje,

neblbni, Marie, já nejsem ten.

3. Já vím, jak chutnají krevety na víně,

já vím, jak vypadá francouzská spíž,

z nás nikdo rukama nejedl v rodině,

já nevím, Marie, co o mně víš.

4. Pro mne je Tahiti, Havajské ostrovy,

pro mne je Florida, Miami Beach,

pojď se mnou, Marie, a já ti slibuji,

nastoupím do jámy, vydělám víc.

5. Jestli mě vozík nezmáčkne o skálu

a jestli ve válce nepadne mír,

tak já ti slibuji snídaně v bazénu,

večery na plážích Côte d’Azur.

6. A nejsou to planá slova, co vznikají u piva,

to není pitomý bezduchý žvást,

v partě jsou samí dobří chlapi, revír prospívá,

a jednou se to musí podařit, alespoň, alespoň jednomu z nás.

2. Mezitím na hradě začíná hostina,

tuk teče po bradě, kouří se z komína,

řezníci odjeli, už hrají loutny,

pekařky točí se okolo plotny.

3. Hovězí rolády plněné špekem,

červené zelí, jehně s česnekem,

telete čtvrtka, selete půl,

úzké jsou šaty a malý je stůl.

4. Podhrdlí z prasete, koření z Indie,

veselo na světě, kór když se vypije,

to se to dobře bužíruje,

to se to žere, když na to je.

5. Jen dole pod hradem nálada jiná je,

rožně se netočí, muzika nehraje,

jen dole pod hradem kručení břicha

2. Také jsem dostal pusu od děvčete,

také jsem sháněl bonpari,

a dneska chodíme každý zvlášť po světě,

spolu jsme si ten svět malovali.

R:

3. Ta moje měla ďolík v bradě

a řasy téměř v ofině

a měla ráda pecky v čokoládě,

zbyly jen pecky, asi ne.

R:

4.=1.

R:

*:

3. A ti černí, to nejsou Arabi,

to jsou ostravští parabi,

mají rádi Radegast, když jim v břiše šplouše,

rubou uhlí pro svou vlast, kůrovec kůru kouše,

Staříč, Paskov, Stonava,

Rudý říjen, Bezruč, Zárubek.

4. Řeka Váh je malý Jang’c’ťjang

a každé dievča už má vo výbave tank,

jedů chlapci do Tater dolů bez motoru,

Václav Klaus je amatér, kôrovec žiere kôru,

do videnia, do počutia, hoj, ahoj,

šlape přes nás šicí stroj.

5. My jsme ti hradecký otroci a nemůžem si jinak pomoci,

až obejdem celý svět, oceány, souše,

vrátíme se domů, zpět, kde kůrovec kůru kouše,

kde se lidi strkaj‘ v tramvaji,

a když se sejdou, tak si zpívají.

R1: