2. Povídá:“Vem do hrsti svůj rozum,

pomoz mi, já se ti odvděčím,

pohlédni teď nahoru k těm vozům,

všechny jedou směrem na Děčín.“

3. Vytáhnul jsem z garáže svý fáro,

aby tenhle chlápek nebyl sám,

von si zapálil dlouhý cigáro

a jeli jsme, no to vám povídám.

4. Všechny vozy jako dlouhá nudle,

z Děčína až k moři pletivo,

tak jsme si nakonec řekli „tůdle“

a zašli do Hamburku na pivo.

R:

2. Vobědváš vestoje, kuchař páchne vod loje,

za to máš celej den v horku dřít,

místo lásky je rum, kolem vlny jako dům,

zbejvá jen rezavou vodu pít.

3. Kajuta bez plyše, krysy lezou po břiše,

když musíš v tejhle nádheře spát,

aby vzal s sebou hrom zrezavělej lodní zvon,

to hned ráno chuť máš fackovat.

4. Z ráhnoví do vody spadneš dílem náhody,

tělo tvý žraloci budou žrát,

taková poprava není vůbec votrava,

nestačíš ani svý „sbohem“ dát.

R:

Rec: Přesto máš tolik rád ten prokletej světa řád,

racků křik když je blíž pobřeží,

přístavu čilej ruch, dehtem provoněnej vzduch,

žiješ dál, na čem víc záleží?

R:

2. Do země blues jízdenku nekoupíš,

do země blues postačí, jen s kytarou když nastoupíš,

po strunách blues se roztančí, aby ti okovy sňal,

moji modlitbu už dávno vítr svál.

3. Do země blues ať můj vlak zatočí,

do země blues, tam cestu zná jen nebeskej průvodčí,

údolím snů i zklamání, neštěstím zbořenejch skal,

moji modlitbu už dávno vítr svál.

4. Vlak plnej blues nás do snů odváží,

na cestu dlouhou svítí nám nadějí všech nádraží,

s námi jdou, písní zmámený, blázen, tulák i král

moji modlitbu už dávno vítr svál.

2. „Krávy se vám pásti nechce, holoubkové mí,

na pastvinách noci prej jsou tuze studený,

vymyslel jsem tedy proto geniální plán,

jak se zmocnit vlaku s poštou, co přijíždí k nám!“

3. Vlak, ten vozí velký bedny a v nich zlatej prach,

stačí hlavu jasnou mít a vůbec žádnej strach,

o půlnoci na trati ten vejlet začíná,

šéf tu s námi není, prej ho trápí angína.

4. Vlak se řítí, na vagóny všichni naskočí,

než se s kolty strojvedoucí zpátky votočí,

v celým vlaku vypukla hned velká panika,

nějakej ten výstřel v tomhle zmatku zaniká.

R:

5. Poštmistr dal ruce vzhůru, musíme se ptát,

proč se začal jako blázen na celej vlak smát,

řek’ nám klidně:“Dětí pět a ženu doma mám,

za svůj život celej vagón i s tou poštou dám!“

6. Na lup z vlaku koukali jsme s hrůzou po očku,

bylo to jak v sirotčinci ukrást vánočku,

velkej článek přinesly hned ráno noviny,

že bandity pochytali za dvě hodiny.

R:

7. Ve vězení ustlali nám lože prkenný,

každej bachař si tu myslí, že jsme šílený,

šéf si doma v klidu sedí, počítá ten lup,

starostma se asi o nás, chudák, celej zhub‘.

8. Vložky do bot, plivátko a sova vycpaná,

k tomu pytel na zmije a stolní kopaná,

past na myši, lepidlo a talíř na kostě,

za kolik to všechno prodá, máme starostě.

R: