tak to je málo, to je málo.

2. Zapomněls‘, že tu nejsi sám,

jsou lidi, co chtěj’ o schod vejš,

podívej, básníci, jak hledaj‘,

chtějí být o pár veršů dál,

to není málo, to není málo.

3. Do očí se dívej dál

a řekni znovu, cos‘ mi chtěl,

mlčíš, a takovejch jsou mračna,

účel se mění na úděl,

a to je málo, a to je málo.

R:

R:

R:

2. Jak je mně cizí protivnej svět

barevnejch světel a řev diskoték,

hučících ulic a špinavejch hospod,

kde člověk člověkem není snad.

3. Řeky stočený okolo měst,

palce zalomený bez velkejch gest,

a ohně s hranicí větší než dům,

jak mám rád.

4.=1.

R:

v meandrech kolem chat se plíží

z okenic do tmy chaty svítá,

narezlý panty zvedneš, otvíráš

2. A klacík ke klacíku,

co děti přes den v lese našly, do kamenů poskládáš,

na dekách, na lavičkách kolem ohně zpěvníky,

to pro jistotu, vždyť to všechno znáš,

taková doba je, že každej hledá,

kam by schoval na chvíli svůj smutnej svět,

jak panenka mít myšlenky

prostě zapomenout, vynechat, nic nevědět.

R:

3. Když bílý saze padaj‘ do tváře

a z čerstvejch větví syčí pára, kdo by smutnej byl,

to asi zůstalo nám z dávnejch dob,

že když se lidi, sejdou je jim líp, jako bys’je pohladil.

R: