2. Vždyť po ránu jsou cesty nejhezčí,

tichý, jak když padá sníh,

ty krok za krokem poznáváš den,

štěstí a smůlu na dlaních.

R:

když chodím travou, dívám se i skrz,

2. Přese mě cestu vynechat by mohli jste snad,

copak to koušeš, dej mi, taky mám hlad,

to jak člověk nedělá nic, má stále chuť,

teď například půjdu si lehnout a v sedm mě vzbuď,

jé, ty jsi hodná, ten polštářek si vem,

no, jsem přeci tramp.

3. To stačí si pak před spaním jen něco přát,

až zatáhnou se víčka, přání bude se zdát,

jau-jau, zas mi někdo šlápl na pravej prst,

půjdu natrhat si bylinek plnou hrst,

vezmu na obkládek, ze zbytku udělám pít,

slonům prej chutná víc.

R:

když ti to vyjde.

2. Zase mi píšeš, že Káča spálila i čaj,

a v kempu někdo říznul stromm

vidíš, a já tu jako pecka tloustnu,

nechávám život na potom.

R:

2. Ještě do žhavýho přidej trochu jehličí,

ať naposled to zavoní,

a na hodinky nekoukej,

spát půjdeme, až zvony ze vsi zazvoní.

3. Spousta obyčejnejch věcí tady kolem

ještě dovede nás za srdce vzít,

starý pádlo, bůhví odkud,

a bílej šátek holky, co hledala v řece klid.

4. A ranní slunce, když se korunami stromů

v mlze mezi kmeny prodírá,

a šerif, že nemůže spát, tak vezme kytaru

a něco naschvál zazpívá.

R:

R:

R: