2. Uzavřít kruh, už pochodeň plá,

stesky do plamenů každej tiše si dá,

oheň k nebi sepne ruce, jako by prosit chtěl

za tebe, za mě a snad za celej svět,

že je hloupý čekat a stát,

na bolest lásku, pro lásku klid,

v klidu se lidi můžou na lidi smát.

3. Na tváři stín a pod trikem chlad,

ranní slunce rozdá teplo a už nemůžeš spát,

ptáci hlásí z korun stromů, že nejlepší je vyrazit hned,

naposled rozhlédneš se po okolí,

než vyjdeš, něco můžeš si přát,

na bolest lásku, pro lásku klid,

v klidu se lidi můžou na lidi smát.

do schránky u vchodu ukládám

2. Obrázky na stěnách, sloupy až do mraků,

maleb, co na světle svítí,

pak dveře otvíráš, dvacáteé století

náhle se na tebe řítí.

R:

a do kopců stoupaj‘, maj’ měsíce stín,

2. Tam smáli se ti všichni, tady si tě každej ctí,

snad proto, že jsi jeden z nich, jeden z nich, a každej to ví,

a možná umíš s lasem anebo vařit dobrej čaj,

ta hra má jméno „člověk“, tak ji nezkaž, jdi a hraj.

R:

ticho vlaky jen krájí, kostel „bim-bim-bam-bam“,

2. Hedvábku krásný, můj úryvku z básní,

co o tobě jsem písničkám psal,

bělásku z louky, pletenko z mouky,

semletý mých myšlenek vál.

3. Mý sluníčko z louží, má tmo, co tu krouží,

můj varhánku, můj vlásku, co spad’,

spěchej, můj plůdku, je čas vinobraní,

usínám, už půjdem spát.

Piškotka s Flintem větve táhnou,

R:

2. Láska je písek, každé zrnko je touha a cit,

písnička krásná, něco, z čeho se dá klidně žít,

ať doba se zmítá nebo plyne jak proud,

stále někdo čeká, blízký jak stín,

když tě ve dveřích svírá, že se nemůžeš hnout,

ruce zapletou se jak veršů rým.

2. Až na verandu slyším řeku, někdo u ní zpívá,

to trampíci si vyjeli a pěkně jim to zní,

můry přišly za světlem a myš se ze tmy dívá,

máš smůlu, holka, nepůjdu spát, než se rozední.

2. Usnulas‘, má lásko, já ještě malou chvíli tě chtěl,

potichu si hýčkat radost něhy pálících těl,

tma zvláštní kouzlo má: plaší studu stíny,

světlo je pravda, ale ve tmě žije čas,

dotkneš se náhodou, jen tak, bez příčiny,

no a pak znovu, pak už schválně zas a zas.