říkám, že jednou, jednou bude nám líp,

2. A všem těm můrám, co nás po nocích tlačí,

dojde zákonitě dech,

a v sedmikrásce spočítaná láska

pokorně zastaví náš spěch.

3. To není rada, to je touha,

vždyť dobro nestojí nic,

jen myslet na druhý víc než na ten svůj klid,

já vím, ta cesta je dlouhá, tak strašlivě dlouhá.

4. Ale ta setba vyplatí se, věř

vždyť dneska dávno je zítra

a zloba nelítostná a chytrá,

a některý lidi horší než zvěř.

R:

R:

R:

2. Občas se krásně hezky začervenáš

a prsty rovnáš ubrus pod vázou, pak pod bradu dáš je,

z blůzky ti kouká rybka narození,

řetízek končí kdesi pod vlasy a na rameni.

R:

3. Nad tebou toužím, hledám, kam se snést,

tvý oči pozorný mi začínají hlavu plést,

jen ještě kousek bude u prstu prst

pak už tě nepustím a sevřu jako oříšek hrst.

Pokora zpívala jim druhej hlas,

2. Moudrost je hloupost, co vymyslel někdo,

aby se lidé mohli trápit jen,

čím toho člověk ví víc, tím smutnější mu připadá svět,

jak bezohledně jednoduchost blaženě spí,

šťastná, že neví nic,

lemtá si svou skleničku a na mastnej stůl

hlava padá, co asi říct?

můžeš si číst z jejich krásných jmen,

3. Poslední první budou, až přijde ráno,

na schodech kamsi budou zástupy stát,

a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, asi bude se bát,

a všechno nenávratně sečteno přijde,

aby se zpovídal, už nepůjde lhát,

domů se jde tak strašně snadno,

jsou cesty, odkud nejde vrátit se, vstát.

R:

R:

R:

mý generaci zpíval Gott, nás zdobil na hranicích plot,

po sklepích třískali sme rock, pokrok jen v sobě, uvnitř jen,

3. Kdejaký majáles a slávu vždycky někdo nějak odnes’,

vylít‘ ze školy, šel stavět v Praze most,

a Beatles zpívali si dál a svět se točil, točil, hrál,

a my jsme doufali, že jednou, že bude líp.

4. Nikdy nežil jsem moc pěkně, hříchů mám,

že kdybych spočítat je chtěl, sčítal bych možná i pár dnů,

dokážu začínat snad znovu, jen kdybych záruky tu měl,

že ňákej úředník mně neotočí svět.

5. Aspoň mý děti ať se maj’, vždyť to hned nemusí bejt ráj,

tak něco mezi tím, pokoj, mír a klid,

pokoj, ať myslej’ si, co chtěj’, mír, ať se nikdy nestřílej‘,

klid, v němž se milovat dá, pracovat a žít.

R: Teď je nám čtyřicet a víc, konečně chtěli bysme říct,

něco o tom smyslu, že nám někdo hodně vzal,

že chceme vidět jeho tvář, razítka, kancelář, a tak,

když už to není pravda, tak ať je to aspoň legrace.