Umělec: Lokálka
Tónina (originál): Am
Tónina (transponovaná): AmA#mBmCmC#mDmD#mEmFmF#mGmG#m
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ěkde v dálce oheň kvet‘, a t
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
ak jsem k němu j
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
el,
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
osedět jsem zr
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
ovna tenkrát cht
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
ěl,
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ařík s tváří vr
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
ásčitou a bř
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
ichem jako s
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
ulc
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ávěl pověst l
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
etitou o m
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
uži jménem Š
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ulc.
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
yl to Š
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ulc,
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
yl to Š
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ulc.
2. Byl v kraji klid, a pak se začlo stavět sídliště,
lidé se tam hrnuli jak na mraveniště,
nějak váznul materiál, stavba měla skluz,
a toho dne se objevil zedník jménem Šulc.
3. Měl tváře bílý od malty a oči jako len,
hleděl jimi do dálky celý dlouhý den,
my všichni na něj koukali, co se bude dít,
pak jména svý jsme říkali, a on z lešení slít‘.
4. Měl šaty z módy vyšlý snad, v tom se nevyznám,
když unavenej na zem pad’ k žlutejm diviznám,
pak se zdvih‘, řek’:“Už jsem fit, můžem na to jít,“
a dřív, než jsme se nadáli, začal štorcku zdít.
5. Pak se začly objevovat staré závady,
spodní voda nahlodala chabé základy,
špatně tvrdly betony, co míchal mistr Kunc,
kdo je zbaví pohromy? Zedník jménem Šulc.
6. Prohlásil, že na vině je chybná projekce,
zachrání to jenom betonová injekce,
pak se první přihlásil, že má na to kurs,
a míchačku svou pohladil, on jmenoval se Šulc.
7. Šulc spustil fanku trochu níž, než do základů vlez‘,
a my nad ním dělali kříž, vidím to jako dnes,
a pak jsme jenom slyšeli šest poctivejch ran,
a tím, že rány zazněly, byl zachráněnej plán.
8. Šulc vyšel ven, měl pevnej krok a řek’:“Je hotovo,
teď uvařte mi grog, já spravil dílo Kuncovo,“
pak řek’, že je čas odejít, v očích měl chladnej punc,
a na stavbě byl mrtvej klid, on jmenoval se Šulc.
9. Ten večer rosou zastudil a na kůži sed‘ chlad,
i já, ač jsem se nenudil, jsem řek’, že půjdu spát,
my dali jsme si po loku, i stařík zvolnil puls,
jen já mám kalfas v batohu a mý jméno je Šulc.