2. Nechápu, proč právě já jsem jí pad’ do oka,

cítil jsem se jako úhoř v tlamě žraloka,

události potom vzaly příliš rychlej spád,

po pár fackách už jsem ji měl rád.

3. Na radnici to pak se mnou vzala kalupem,

oči měla podlitý krvavým kečupem,

když řekla svý „ano“, skřípaly jí sanice,

až mi strachem řídla stolice.

4. Slíbila, že budu si žít jako ve vatě,

domů odtáhla mě na mý vlastní kravatě,

poznal jsem, že její láska není pápěří,

když jsem zkusil futra u dveří.

R:

5. Jednou jsem se odvážil a vzpurně jsem si dup‘,

od tý doby do skleničky na noc dávám chrup,

nechápu, jak dvacet roků moh’ jsem bez ní žít,

teď si můžu jenom šeptem klít.

6. Už několik let žiju pod laskavým dohledem,

bije mě jen ráno a pak až před obědem,

když jsem hodnej, jednou za rok můžu do kina

na chudáka Charlie Chaplina.

R:

měl domek služební s malými okny

když malá bývala, tatínka štípala

2. A roky letěly, děvče, už dospělý,

zaneslo osobní dotazník na ČSD,

dostalo ze skladu mundúr a kleště,

zasvětilo dráze život, a s ním srdce své,

„tak štěstí začíná,“ řičela Kristýna,

když se s ní vlak směrem na Kolín pohupoval,

ústa s barvou vína a jméno Kristýna

té dívce úředník do listu rodného dal.

3. Oči plný něhy, v ruce dva potěhy

třímala, když dbala na blaho cestujících,

pražce a výmoly, zvuk písku pod koly

každému připomněl ten její andělský smích.

„Kdopak si přistoupil?“ volala ze všech sil,

ozvěnu tunelů její hlas přehlušoval,

ústa s barvou vína a jméno Kristýna

té dívce úředník do listu rodného dal.

4. Z vojenské posádky dal se s ní do hádky

vojín, co opustil útvar bez povolení,

tak malér začíná, mínila Kristýna

a dala mu pěstí pod oko poučení,

v krvi dvě promile, tvářil se zavile,

když s její pomocí za jízdy vystupoval,

ústa s barvou vína a jméno Kristýna

té dívce úředník do listu rodného dal.

5. Tak roky plynuly, aniž ji minuly,

přišel čas odevzdat erární kleště a plášť,

odmítla pohodu, vzdala se důchodu,

s odznakem „revizor“ objíždí vlast křížem-kráž,

kdo jede načerno, neudělá terno,

směje se zbytečně tak, jako já jsem se smál,

ústa s barvou vína a jméno Kristýna

při jízdě načerno osud mi do cesty dal.

Rec: Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je na světě nejkrásnější?

Jsi velice krásný, Jiříku! Tvář máš hebkou jako samet, vlasy

lesklé jako havraní peří (v oblasti biskupa), a tvé

podvlékačky září na slunci bělobou jako čerstvě napadlý sníh.

Leč Quasimodo, zvoník od Matky Boží, je krásnější než ty!

2. Počkal jsem si deset let, než Quasimoda v chrámu zazdili,

dermacolem mazal jsem si tvář a z pavučin šil košili,

zuby čistil Thymolinem a na nohách nehty lakoval

a každého dne před usnutím kouzelného zrcadla se ptal:

Rec: Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je na světě nejkrásnější?

Jsi velice krásný, Jiříku! Tvář máš osmahlou jako grilovaný

Švéd, tvé zuby se blyští na slunci jako perlový náhrdelník,

a tvé rty mají barvu lesních jahod (v únoru). Leč King-Kong,

sporý to mužík ze sousedního kontinentu, je krásnější než ty!

3. Trvalo to delší dobu, nežli King-Kong podleh’ dietě,

posílený rybím tukem musím já být první na světě,

tolik krásy nenanese na svá plátna Dalí Salvátor,

teď už mezi krasavcema musím býti jasný primátor!

Rec: Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je na světě nejkrásnější?

Jsi velice krásný, Jiříku! Svaly máš pružné jako karoserii

Trabanta a Salvátor Dalí něco podobného tobě opravdu

v životě neviděl. Ale král přírodních skinheadů Vašek Souček

je krásnější než ty!

4. Zrcadlo má pro svůj názor nepochybně pádné důvody,

tolik krásy nedodají žádné kosmetické závody,

zkusím štěstí pod vodou, když na souši zas nejsem elita,

když mě spatří Váša Souček, zahazuje flintu do žita!

2. Fajčenie mám zo všetkého najradšej,

údené sú moje pľúce najkrajšie,

fajčenie, som ako zadymené pako,

tuhá sparta a päť ráz prepálené sako.

3. Dýmání je to, co máme společné,

dýmám rád, však okolí je nevděčné,

častokrát, když kolegové chtějí spát,

zvonky vypnou a jdou kancelář vyvětrat.

R:

4. Sípání je to, co máme společné,

sípám rád, mít čistý hlas je zbytečné,

častokrát, když nikde nechtějí mě znát,

/: dám si čouda, a zvonky začnou znít a hrát. :/

2. Bačom som na hôrnom salaši,

verný Šarik tvoj list prináší,

značka: hudba, príroda a spev, už pení sa mi krev,

túžim po sobáši.

3. Osmnáct je příliš nízký věk

na můj odchod z víru diskoték,

nemíním teď měnit městský ruch za zdravý horský vzduch

a v samotě mít lék.

4. Nie som predsa žiadny apoštol,

na fujarke pískam rock’n’roll,

ak sa zbavím vody v menisku, pozvem ťa na disku,

tam slivkou spláchnem bôľ.

R:

5. Jednou možná zatouží můj dech

choré dívky ze severních Čech

po ozónu vihorlatských hor, kde tiše šumí bor,

však zatím nemám spěch.

6. Zostaň si tam u svých chemičiek,

iná rada príde na vidiek,

ako ešte trochu rátať viem, bolo tu tridsať žien,

hoci nepremáva vliek.

R: Michalovce, dálko mámivá, přes Ostravu, Vrútky, Raču

už je pozdě honit baču, ten, kdo váhá, prohrává.