Probuzení

Font Size
Transpozice
Umělec: Ladislav Straka
Tónina (originál): C
Tónina (transponovaná): C

 
1. Pr
C 
o slabší nervy nebylo to málo,

 
c
F 
o se mi na dnešek v noci zdálo,

 
a kd
C 
yž mi došlo, ž
Ami 
e to nebyl s
G7 
en,

 
n
C 
ěkde jsem asi udělal botu,

 
j
F 
eště před koupelí ve svém potu,

 
no ž
C 
ádná pohádka  
G7 
¸ la Anders
C 
en.

 
Po pr
G7 
obuzení vidím k svému děsu,

 
ž
C 
e jsem nepřišel sám domů z plesu,

tady už neplatí žádné kdyby,

 
v t
F 
om snu padaly manželské sliby

 
a b
C 
ůhví, co ještě b
G7 
ylo na přetř
C 
esu.

2. Co vedle mě leží, nevypadá mladě,

cvičila už na Strahově v první řadě,

když se tam ještě slétali Sokoli,

její hruď má parametry Solné pláně,

můj výraz králíka po první ráně

neúspěšně s šokem zápolí.

Protírám si nevěřícně zraky,

potom obzor zahalují mraky,

tohle je předem prohraná sázka,

z mužatky těžko se dělá kráska,

jseš, osude, lempl – a já taky.

3. Dnes už ji nazývám svojí milou,

získala si mě osobnosti silou,

má jiskru, co oheň zapálí,

za pomoci otcova pásku

vyznávám jí ochotně lásku,

s optimismem hledím do dáli.

Budoucnost se nejeví tak černá,

to je pro mě hlavní mince berná:

trvanlivé jsem koupil zboží,

žena s tváří zvoníka od Matky Boží

/: bude aspoň zaručeně věrná. :/


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


Něco pro Sally

Font Size
Transpozice
Umělec: Ladislav Straka
Tónina (originál): G
Tónina (transponovaná): G

 
1. D
G 
obrej kámoš, stará vojna, j
C 
ednou večer př
G 
 
měsíci

 
zbl
C 
áznil se do s
G 
edmnáctky 
 
 
D 
a chyt‘ druhou pr
G 
yskyřici,

 
ztrestán dvěma manželstvími  
C 
a dosti mdlým r
G 
ozumem,

 
r
C 
ozhodl se d
G 
o třetice r
D 
ozdat si to s  
G 
osudem,

 
m
C 
arný bylo všechno moje snažen
G 
í,

 
jen zk
C 
uste dostat kozla z mlad
D 
ýho 
 
lupení,

 
řek’ jsem mu: d
G 
ej si sám pár facek, ať tě hl
C 
ava 
 
nezeb
G 
e,

 
a k
C 
oukej pěkně př
G 
itlačit, 
 
děl
D 
áš to pro seb
G 
e!

2. Po dvou týdnech přednášek jsem nad ním zlámal sukovici,

hlavu už měl jako škopek, jen ji dát na kolejnici,

zvedl ji však důstojně jak jeden z markýzů

a odkvačil dlouhým krokem za ní na dýzu,

aby měl na parketu čisto v kebuli,

na WC si párkrát čichnul čikuli z čutory,

pak ve snaze vytáhnout se na ty cucáky

zauzlil si při metalu v lejtkách křečáky.

3. Kámoš je však stará vojna, nic ho jen tak nepoloží,

není přece žádný mejdlo, za dvě pade levný zboží,

denně dlabe zeleninu, po snídani dělá kliky,

každý večer cvičí v rytme i na úkor erotiky,

dokonce na přání té své feminy

tříbarevným přelivem zakryl šediny,

no zkrátka: dobře jsem se bavil, ale pak mě přešel smích,

když si natáh‘ řetězy na sako z tanečních.

4. Jednou ale její táta počkal na ně před průchodem,

málo se mu líbil pankáč deset roků před důchodem,

pro kámoše byl to věru nečekaný příval citu,

když na bradě vybuchlo mu dvacet deka dynamitu,

sotva se pak za týden probral z otřesu,

zasedl, vzal pero a papír z notesu a napsal:

pomoz, milá Sally, v tuto chvíli zlou,

rodiče jsou nepřející a nic nechápou.

5. Po tý lásce pochybený půl roku už byla veta,

než mu ji zas připomněli na stránkách Mladýho světa,

k problému se ponejprv vyjádřila paní Sally,

čtenáři pak superblba v dopisech z něj udělali,

kámoš musel třikrát změnit profesi,

než mu odrostly duhový pačesy,

a nyní coby hlavní pořadatel v klubu Roháček

preventivně ve dveřích už mlátí pankáče.


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


Na divadle

Font Size
Transpozice
Umělec: Ladislav Straka
Tónina (originál): C
Tónina (transponovaná): C

 
1.  
C 
Uteklo 
 
j
F 
enom pár l
C 
et, co svl
F 
ékli jsme kl
G7 
ukovský 
 
š
C 
at,

 
dříve, než sp
F 
očítá 
 
p
C 
ět, 
 
 
F 
už jsme se  
G7 
učili 
 
hr
C 
át

 
na
F 
malé scéně či v
G7 
ýš, 
 
j
C 
aké kdo štěstí m
G7 
ěl,

 
ž
C 
ivot nás do rolí  
F 
obsad
G7 
il 
 
v
F 
ětšinou, jak sám cht
C 
ěl.

2. Že malých rolí není, věřil snad každý z nás,

mít hlavu na učení chce to, a také prý čas,

tak jsme se učili text často až do rána,

před sebe hleděli s nadějí očima Cyrana.

3. Na hlavu rozpálenou někdy jsme dávali led,

jezdili na červenou a všechno chtěli mít hned,

někteří zatoužili sami svůj scénář psát,

s těma se rejža nemazlil, na menší scénu šli hrát.

4. Ten, kdo měl nesmělý hlas, dostával jen sem-tam štěk,

prázdno pak zůstalo v nás a v šatně rozlitej vztek,

na zdi už se mnohokrát vyměnil kalendář

a kompars dál chodí na portál hrdinům nastavit tvář.

5. Až z tváří pod líčidly dočista zmizela krev,

v duši, co v těle bydlí, pomalu odezněl zpěv,

zůstal jen němý klaun, který by s chutí řval:

„Zastavte svět, chci vystoupit!“ – ten ale točí se dál …


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


Vrabčák

Font Size
Transpozice
Umělec: Ladislav Straka
Tónina (originál): D
Tónina (transponovaná): D

 
1. J
D 
ednou takhle vrabčák Jura pohádal se s
A7 
 
starou

 
krátce poté, co se vrátil domů mírně p
D 
od 
 
parou,

 
včera průšvih, dneska malér vysloužil si pr
A7 
 
změnu,

 
tak odletěl trucovat na televizní  
D 
anténu,

 
j
G 
ak tak na ní zarmouceně s
D 
edí

 
A7 
a do světa uraženě hl
D 
edí,

 
c
G 
ítí náhle pod nohama m
D 
írné 
 
brnění,

 
z
A7 
a chvíli je v limbu a má divné viděn
D 
í.

2. Jeden pořad střídá druhý, většinou jde o práci,

sem-tam někdo oprašuje pět let starou senzaci,

v reklamách se objevuje tranzistorák na splátky,

v devatenáct třicet potom začínají pohádky,

se vztyčeným prstem kdosi křičí

o lumpech v tom horším zahraničí,

důležité vůbec není, co, kdo, kdy a nač,

ale co si o tom všem má myslet posluchač.

3. Když z toho má milý Jura v celém těle vibraci,

procitne a pomalu se do reálu navrací,

hlavičku má sice nyní dokonale zmatenou,

ale ještě se mu nechce letět domů za ženou,

zvědavost, ta vrabčákovi nedá,

na vedlejší anténu si sedá,

netuší ta duše prostá, vážně, na mou věru,

tahle že je namířena do jiného směru.

4. Sotva přijde brnění a po něm opět spánek,

vrabčák má zas vidění a je z toho janek,

ze všeho tu čiší klid, veselí a pohoda,

za chvíli se ukazuje, že to není náhoda,

svěží vzduch tu ze všech směrů duje

a názory nikdo nevnucuje,

Jura všechno sleduje a hlava se mu točí,

kdyby teďka upadnul, nejspíš si odře oči.

5. Za předsedou hejna Jura hned po ránu přiletí

a všechno mu vypravuje jednou, dvakrát, potřetí,

ten má ale moc daleko do výborné nálady,

praví přísně:“Juro, zavři zobák na tři západy,

na to, co jsi viděl, hned hoď lejno,

já nechci mít pomýlené hejno,

příště k jiné podívané při svém trucu tíhni,

anténám ve vlastním zájmu raději se vyhni.“

6. Poslech‘ Jura autoritu a vrátil se za starou,

od té doby je však téměř každodenně pod parou,

po tradiční hádce když se potom dává do latě,

strká hlavu do zásuvky od rozhlasu po drátě

a svým dětem na vědomí klade,

že ten, kdo lže, většinou i krade,

pokud tedy nechtějí mít tátu zloděje,

ať se neptaj‘, jak to na tom světě vlastně je.


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


V kavárně

Font Size
Transpozice
Umělec: Ladislav Straka
Tónina (originál): C
Tónina (transponovaná): C

 
1. V k
C 
avárně hotelu U zlatého koryta

 
panuje od rána slavnostní nálad
Dmi 
a,

 
n
G 
ejedna sklenička byla tu už vypita

 
C 
a všichni šklebí se j
F 
ako 
 
z
G 
amlad
C 
a.

2. Koňak tu nejmíň pět hvězdiček vždy musel mít,

další se třpytily v kapsách a na klopách,

vždycky tu platilo „postaru nedá se žít“,

a vedle ve čtyřce na stěnu dopadal hrách.

3. Až v noci na dnešek do postelí s nebesy

klimatizátor přivál nové myšlení,

v kavárně točí se Black and White a Henessy,

je přece pádný důvod k slavení.

4. Trochu se změnil pořádek zasedací,

kdo seděl u okna, je teď blíž u dveří,

jen koukej, světe, jaký se dějou věci,

a vedle ve čtyřce guláš se večeří.

5. Nováček ve tváři plane jak suchej vích,

oči mu blejskají pod novou frizurou,

dvacet let škrtal autorům ve scénářích,

teď buší do stolu a řve:“Pryč s cenzurou!“

6. Cinkání skleniček slábne pod sytými hlasy,

až celou kavárnou zní jeden mohutnej sbor:

„Sláva buď noci, co odnesla pryč starý časy!“,

a vedle ve čtyřce řeší se banální spor.

7. Pomyšlení na tu noc podivně zebe,

vlekla se, i když se může zdát, že byla krátká,

a vedle ve čtyřce tak nějak sama od sebe

utichla písnička Bratříčku, zavírej vrátka …


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


In Fernet veritas

Font Size
Transpozice
Umělec: Ladislav Straka
Tónina (originál): Am
Tónina (transponovaná): Am

 
1. V d
Ami 
ětství jsem na každém kroku sl
C 
ýchával,

 
G 
abych vždy a všude pravdu ř
Ami 
íkal,

 
čas od času byla za ni p
C 
ochvala,

 
G 
ale mnohem častěji jsem p
Ami 
ykal,

 
kr
Dmi 
ásné je žít s otevřenou n
G 
áručí,

 
k
C 
aždá nová modřina však p
E7 
oučí,

 
ž
Ami 
e je třeba užívat ji s r
C 
ozvahou,

 
G 
a tak jsem si prostě zv
Ami 
ykal.

2. Svět kolem se tvářil celkem nevinně,

ale opít rohlíkem se nedal,

až dočet‘ jsem se, že je pravda ve víně

a dlouho tu knihu k očím zvedal,

pak sehnal jsem takhle v půli prosince

baculatej demižónek Vavřince

a s kamarádem odnaproti z baráku

na dně pravdu usilovně hledal.

 
R: Teď (pak) volám: kr
C 
álovství za tabletu algeny

 
a z
Dmi 
a sklenici studené v
G 
ody,

 
pr
C 
oč má vizáž doznala proměny,

 
jó, t
Dmi 
o jsem asi někde potkal sch
G 
ody,

 
přišel jsem v j
Dmi 
ednu, ve dvě nebo v p
G 
ůl 
 
třetí,

 
marně sv
C 
ádím souboje s p
Ami 
amětí

 
a p
G 
ermoníci v zátylku sbírají laciné b
Ami 
ody.

3. Zalíbilo se mi pravdy hledání

a začal se k němu vracet,

někdy z toho vzešlo tvrdé utkání

se statí zákona 120,

pravda sice v alkoholu nebyla,

zřejmě sama z mého nitra prýštila,

a tak přítelíčků začlo zvolna ubývat

a často přistál pod nohama klacek.

4. Pravda totiž mívá různé dopady,

třebaže jde jen o pouhou větu,

horší je, když věty stavíš do řady,

ať už při víně či při fernetu,

naštěstí za dva čtyři hrubého

nelze dozrát v příliš pravdomluvného,

a tak aspoň o čtvrtletních prémiích

vytmavím to hned celému světu.

 
R: + /: a p
G 
ermoníci v zátylku sbírají laciné b
Ami 
ody … :/


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


Fackovací panák

Font Size
Transpozice
Umělec: Ladislav Straka
Tónina (originál): E
Tónina (transponovaná): E

 
1. D
E 
ali ho na podstavec pro legraci, dodavače psychické vzpruhy,

 
A 
nad ním nápis „panák fackovací“, tváře v ba
E 
rvách 
 
duhy,

 
od
A 
ložte směle ostych strano
H7 
u, ukažte svou sílu,

 
t
E 
řebaže nemá na vybranou, jen se mějte k díl
A 
u,

 
H7 
nedejte se zviklat t
A 
ím, že vztek je  
E 
špatný 
 
rádce,

on už něco vydrží, má to v popisu práce.

2. Jen si pojď ulevit, študáku, ty s růžovými oušky,

co jsi skládal na pajdáku přijímací zkoušky,

ten, kdo od tebe opisoval, bude tvý děti učit,

osud s dlouhou paží úřadoval, za to můžeš ručit,

dva roky uplynou jako voda, pak to zkusíš znova,

facka ti více chuti dodá než slova, slova, slova.

3. Odlož, dědo, stranou vyznání a chuť na džbánek piva,

rychleji ti uběhne čekání na příděl oběživa,

prostál jsi půlku dne ve výseku na hubený kuře,

k tomu ta cukrovka, je to k vzteku, ale mohlo být i hůře,

tak si pojď bouchnout, třebaže máš už ochablé svaly,

snadněji aspoň spolykáš, co tě v krku pálí.

4. No, jen se přidej k ostatním, ty, co tam stojíš v krytu,

i když ten panák nevlastní klíče k novému bytu,

život bude chvíli veselejší bez velkýho křiku,

než zas někdo potřebnější přibude v pořadníku,

tak mu do tý jeho papuly nandej, co se vejde,

panák pro pár facek nebulí a tebe to přejde.

5. Před námi stojí panák fackovací s nabobtnalou lící,

dávno už přestal být pro legraci, možná by chtěl taky něco říci,

tvář sice pořád nastavuje se zdvořilostí granda,

jak se ale něco dlouho opakuje, přestává to být sranda,

nikdy všechno nemůže být akorát, kdo šetří, má však za tři,

třeba jednou na podstavci bude stát, kdo tam skutečně patří.


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


Bankovky

Font Size
Transpozice
Umělec: Ladislav Straka
Tónina (originál): C
Tónina (transponovaná): C

 
1. Dnes n
C 
áladu mám výbornou pr
G7 
akticky už od rán
C 
a,

 
neb př
G7 
i pohledu do portmonnky juknul na mě Smetan
C 
a,

 
hn
F 
ed si skočím koupit mýdlo a lahvičku šampón
C 
u,

 
p
G7 
ak si nechám rezervovat na večer stůl v Alcron
C 
u.

2. Večer to byl prímovej, náramně se vydařil,

nebýt to tak nóbl podnik, řekl bych, že jsem se napařil,

v peněžence zůstala mi bankovka jediná,

naštěsí na zadní straně má obrázek Děvína.

3. Nazítří mám opět žízeň, a ne právě maličkou,

jen musím potkat jiný podnik, už ne áčko s hvězdičkou,

jeden právě takovej mi náhodou pad’ do rány,

přežily to jenom jedny pomačkaný Hradčany.

4. Dál už musí stačit trojka s neochotnou obsluhou,

Staropramen s řídkou pěnou a Myslivec na druhou,

pomyšlení na portmonku večer mi pak nedá spát,

štěstí je teď karmínové a má číslo padesát.

5. Pak k obědu mám guláš a jako aperitiv rum,

večer už jen rádio a žádnej restaurační šum,

při pohledu do portmonky je mi vskutku prabídně:

pravé oko Jana Žižky zírá z ní dost nevlídně.

6. Pátý den jen o česnečce, v bytě ozón úžasný,

Žižka odtáh‘ k Sudoměři, další osud nejasný,

letmý pohled do portmonky nepřidá na náladě:

zmizely i pionýrky na hnědavém podkladě.

7. V bufetu na nádraží je tlačenice urputná,

„promiňte, já myslel, že pánovi už nechutná,“

trapný je střet s majitelem u jednoho talíře,

zvlášť když je to hulvát a má pracky uhlíře.

8. Tuším, že dnes povečeřím na erární útraty,

zítra už jen pouhé tři dny zůstanou do výplaty,

abych rychle zalistoval v učebnici bontónu,

než se ten můj kolovrátek zas roztočí v Alcronu.


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..