2. Kuřata z Xaverova mají stejnou šanci,

blanická kuřata si taky dávaj‘ dvacet,

kdekdo nám svítí, jenže tma je jako v ranci,

lezeme na strom, který jiní začli kácet.

3. Blaničtí rytíři si spokojeně chrní,

tudíž: není tak špatně, aby nemohlo být hůře,

proč potom strkat hlavu do koruny z trní,

když ti ji nasadí to xaverovský kuře?

4. Jsme záznam na desce, co má jen jednu drážku,

kdysi to mohla býti progresivní deska,

kdysi to bejval šlágr, že jo, pane Hašku,

no ale vážně: poslouchal byste ji dneska?

5. Věděl jste dobře, že je blbost věčně stejná,

i když je vysílána super-hifi-quadro,

ty mouchy pořád dělaj‘ na obrazy lejna

a ten pan Brettschneider má jenom jiný kvádro.

6. Možná by stálo za to, z nějakýho fondu

uvolnit částku, třeba v rámci odzbrojení,

do hory blanické pak zavést vrtnou sondu,

abychom zjistili, že v hoře nikdo není.

7. Že je to stejná hora jako každá jiná,

v tomhletom případě, no teda, Pánbůh s námi,

nezbyde přiznat, že je všechno naše vina,

že oni spasitelé vlastně jsme my sami.

8. Zatím jen donášíme, žvaníme a spíme,

někteří makají a jiným rostou pupky,

jde jenom o to, zjistit, co v nás vlastně dříme,

2. Když na verlybu sedne blues, tak ponoří se ke dnu,

a když to není zrovna v lednu, klidně si k ní sednu,

polechtám ji bublinkama, poplácám po hřbetě,

/: a je opět spokojená v tom verlybím světě. :/

3. Když na kudlanku sedne blues, no, snad to zpívat mohu,

vyšplhá se na kytku a pomodlí se k Bohu,

ledva co se vyzpovídá, zanechá hřích hříchem

/: a zamoří paseku svým nakažlivým smíchem. :/

4. Když na papouška sedne blues, tak vykašle se na zob

a pod zobák si zanadává v rámci slovních zásob,

a pak se vrhne na mrkvičku, pokud jsme mu dali,

/: a zase je to ten papoušek, tak jak jsme ho znali. :/

5. Když na člověka sedne blues a všechno na něj padá,

zakoupí si láhev vína a pak písně skládá,

smutek ho však nepřestane pod srdíčkem bodat,

dokud se mu nepodaří aspoň jednu prodat,

dokud se mu nepodaří aspoň jednu prosadit.

2. Neboť tetička jim řekne fóry, co by jinde neřekla,

upeče jim buchet hory, což by jinde nepekla,

a v každé buchtě bude skryta jedna malá naděje

a ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje,

ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje.

3. A kdo žere jako zvíře, jak ti hoši z Venuše,

nevejde se do talíře a po zemi pokluše,

na Venuši vzniknou zmatky – všichni plní naděje,

proto vrátím tetu zpátky, ať je radši tam, kde je,

proto vrátím tetu zpátky, ať nám taky prospěje.

4. Básník, ten má právo veta, co se týče vesmíru,

ale v tomhle konci světa může psát jen na míru,

proto teta bude jenom tetou a Venuše Venuší

a blbost bude nad planetou vnášet smutek do duší,