2. Vůně potu a kůže, nad něhou růže cynický smích,

lásko, na konci léta osudy splétá ledový sníh,

/: vůně vody a prádla, chlastu a žrádla k opojení,

lež a zrosený džbánek pro mdlobný spánek pokolení. :/

R:

3. Schůzku nahradíš schůzí, belháním chůzi, povykem klid,

vůně piva a kvásku nahradí lásku, Boha a cit,

/: klec co náhražka křídel, kulturní příděl za umění,

dálky v zrcadle sklínky z prolhané skříňky na civění. :/

R: Výsměch a potíže s kázní, jsme snílci a blázni

tří generací,

s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou

se nenavrací,

nečiny značené vinou se dějinami vinou,

co dělat že máš:

navzdory otcům a synům se odhodlat k činům,

2. Mé oči nevěří – přišel jsi se zvěří k obědu,

neseš mi křepelky, v botičkách Popelky, k tobě jdu,

na mojí košilce šič z Košic vyšil „C“ zdvojené,

že nejsem komtesou, starosti moje jsou, tvoje ne, tvoje ne.

3. Na rtech máš enzymy, to asi od zimy třeskuté,

proti tvé nechuti na tácku nesu ti misku thé,

v čaji jsem zkvasila dva vlasy Vasila-hippieho,

jsou v něm i nějaká afrodiziaka, vypij ho, vypij ho!

4. Čaj, který vypiješ, zanechá stopy, jež trvají,

tisícem kilowatt budem se milovat, šohaji,

v milostném zátiší vášeň pak nejvyšší vybuchne

tiše a všestranně – tvá láska ke straně!

„Probůh, ne! Probůh, ne!“

2. Být vděčný té ruce, co zbytky ti hází,

když není co jíst a je vánoční čas,

být němý, jak ryba, jež na stole schází,

když na dlažbě pásy ti rozdrtí vaz

ve jménu Humanity!

3. Od varhan v Oliwie ticho se dívá,

už pastýři Ježíše přivítali,

koledy hladem ti žaludek zpívá

a v refrénu zahrají samopaly

/: ve jménu Humanity! :/

2. Za tebe sfouknu svíčku, jablko rozkrojím,

bude to hvězda, či snad kříž, či snad kříž,

tvé jméno na balíčku k ostatním připojím,

to abys nemyslel, že už k nám nepatříš.

3. Kus loje pro sýkory, na stole cukroví,

od zítřka noci ubývá, ubývá,

mráz cukrem pokryl hory, panáček hadrový