2. Z krucifixu Krista stáhli,

na ruce mu nedosáhli,

rozdrtili dlaně o hřeby,

do čela ho posadili,

aby se s ním poradili

o předmětech denní potřeby.

3. Nakrájeli Mesiáše na kostičky do guláše,

vsadili se, že ho vyloví,

sundali si epolety, k tanci hráli flašinety

2. Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí,

trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji,

sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku,

lesklý a tupý jako slída – démant otroků.

3. Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni,

nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení,

načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou,

když být je nebýt, levá pravou, útok obranou?

4. Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli,

nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli,

po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy,

víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí?

R:

5. Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů,

hle – nové časy, v kterých vzchází zima po jaru,

chladno je němé, svítí mastně listy jazyků,

ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku?

6. Strach nebo lhaní – stopy kroků v bílé závěji,

nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí,

křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná,

v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana.

R:

2. Světle bledým nebem svítí větve bříz,

pole voní chlebem z jedovatých hlíz,

ticho s hlavou vlčí v době po moru,

lidé, kteří mlčí v hovoru.

3. S přeslazenou slinou v koutku rybích úst

tiše léta plynou, slyšíš trávu růst,

zrazeni se krčí v hrubém oděvu,

lidé, kteří mlčí ve zpěvu.

4. Řeky plné vorů, místo vody kal,

z šumějících borů mrtvé vrchy skal,

a jen šepot syčí křídlem kačením

v zemi, která křičí mlčením.

R: Spěje proud dlouhou poutí

moři vstříc krajem mírným,

nese tmou loďku z proutí

k hladinám nedozírným,

k hřbetům vln s bílou krajkou,

k fregatám s carskou vlajkou,

a pak pod přídí ostrou

zmizí koš s bílou kostrou

malého krále, malého krále …

2. Chtěl jsem si dokázat přesvědčení,

že bych měl ukázat vysvědčení,

páč jsem vždy prospíval v zoologii,

tak jsem jí zazpíval tuhletu melodii.

husa, křikem orel, provokoval anglické námořníky na

3. Se slečnou Didovou Ineptovou

prošli jsme alejí jabloňovou,

když potom kohouti kokrhali,

to byste Didovou určitě nepoznali.

4. Když jsem jí zajíce chytil lase-m,

řekla mi „drahoušku“ orlím hlasem,

„nepatřím ke ptákům masožravým,“

na což jí povídám:“Jste husa, to vám pravím!“

2. S rukama za hlavou těžkou a bolavou,

tiše si pro Zuzanu píseň zpívám,

snad lásku vyslovím jí klíčem houslovým,

co v prachu na pianu čmárám.

3. Klekání vyzvání večerní vyzvání

a tanec pod jabloní můry tančí,

a jestli nezhasne, určitě užasne

2. Kdo mi zamezí ležet za mezí, baštit hovězí pádlem,

pěti s Anitou píseň masitou s bradou pokrytou sádlem,

netřeba jest člověku, žíti zrovna v pravěku,

chce-li slonem na špeku obohatit čundry,

pakliže chceš dobrotu z mamutího chobotu,

stačí zajet v sobotu do sibiřský tundry,

laj laj …

3. Stoje na laně, hledím na laně, angažovaně zívám,

myslím na špitál, čtu si Kapitál, abych neškytal, zpívám,

s bujným potem na čele zpívám píseň vesele,

nechce se mi Angele přinášeti růže,

usmívám se nasládle, smažím tura na sádle,

zpívám píseň o žrádle, neboť to se může,

laj laj …

2. A tak mi vlnobití omejvá holeně

a houser na zabití loupe mně v koleně,

oblékl jsem si plavky, navnadil udice,

chytil jsem do zkumavky mořského panice.

3. Neb každá mořská panna má svého panice,

manželství spořádaná bez kufru na klice,

a tyhle rajské slasti moc jsem mu záviděl,

poněvadž, vzdálen vlasti, pannu jsem neviděl.

4. Ptal jsem se toho chlapce, zda taky nepíše

recepty pro neplavce, jak chytat měkkýše,

prý sice mořské fauně občas se věnuje,

fauna však mnohdy tajně manželce žaluje.

R:

5. Kvečeru jsem ho pozval do chaty na kafe,

šest vypil pak se ozval: říkej mi Olafe,

Olafe, dojdem shody, moře ti nesvědčí,

o kráse sladké vody vana tě přesvědčí.

6. Tři slečny v nyvém snění seděly na břehu,

viděly dokončení tohohle příběhu,

neb Olaf časně k ránu zmlátil mě nad vanou,

protože jeho pannu měl jsem tam schovanou.

2. Stála zmatená nenadálým hlukem,

na ruce déšť jí padal jak slzy velekněze,

trochu zděšená podnapilým plukem,