2. Státy měly povahu zuřivého býka,

dovolím si úvahu, corridy se týká:

vezmi hadr červený – býk je z něho jelen,

a pak mezi jeleny bude jelen vtělen, ach jó.

3. Kouká býček nebohý na skutečnost prostou:

místo rohů parohy na hlavě mu rostou,

rozvíjí se všestranně, okusuje hloží,

jeví zájem o laně a vesele se množí, ach jó.

4. Hajný řeční o míru, o nadšení z práce,

mezitím mu v revíru vzrostla populace,

oblékl si halenu, zavolal si lovce,

aby mu prý z jelenů nadělali ovce, ach jó.

5. Místo lovců zeshora poslali mu vědce,

vědec je však potvora a genetiku nechce:

„Buržoazní pavědi ztěžují nám práci,

z půlky budou medvědi a z druhé půlky ptáci, ach jó!“

6. Že je věda vznešená, nezná kompromisy,

dal jelenům do sena Lysenkovy spisy,

vysoká se nažrala předepsané dávky,

velká změna nastala, ale – chyba lávky, ach jó!

7. Jelen není nadšený, že není, co býval,

z laní že jsou kačeny a on sám je – mýval:

„V postavení zoufalém pokusím se přežít,

lépe býti mývalem, nežli vůbec nežít, ach jó!“

8. Kačeny i mývali mají rádi vodu,

potají se stýkali – dali základ rodu,

nahoře se radují z územního zisku,

u potoků hodují stáda ptakopysků, ach jó.

9. Zatímco se velmoži těší svému vlivu

lidstvo už se nemnoží – oddává se pivu,

nikdo už mu na hroby nepřinese věnce,

jsme tu svědky choroby zvané dekadence, ach jó.

10. Objevil se jedinec mezi ptakopysky,

obhlédl svůj zvěřinec, olízl si pysky:

„Odstraníme hranice! Otevřeme dvéře!

Dáme místo v kronice ptakopysčí éře, ach jó!“

11. Zvířena je nevinná, nezná, co je otrok,

nepřečetla Darwina a neví, co je pokrok,

otevřeli hranice, podlehli tak dravcům,

a než přišly opice, patří vláda ssavcům, ach jó.

12. Od opice k člověku je už jenom krůček,

najednou jsme v pravěku: Homo peče bůček!

Homo se nám rozmnoží – základ pro starověk,

potom sáhne po noži – a je z něho člověk, ach jó.

13. Člověk ruce přiloží k společnému dílu,

z vítězů jsou velmoži, dosahují cílů,

ti pak, kteří prohrají, rezignují k pivu,

pomalu nám vznikají nové sféry vlivu, ach jó.

14. Svět je totiž rozdělen na zájmové sféry,

kdo nechceš být „přivtělen“, musíš vlastnit kvéry,

k zabránění panice roztáhnou se dráty,

vyznačí se hranice – a zas máme státy, ach jó …

tma prohlásí se kouzelnou

2. Když úzkost chodí po špičkách

jak dívka v modrých lodičkách

a v bílé rozhalence,

když promarněno vzkříšení,

když most má pouta lešení,

jež křičí na milence,

když zlato pláče mosazí,

když vzduch se oděl do sazí

a prázdnem škváry zeje

/: zas strach má ze lži mozaiku

a za svěrací kazajku

už našel farizeje. :/

3. Když lež je pravdy zárukou,

jde volnost s pouty na rukou

a vůkol kvetou hroby,

když z lásky stal se mouřenín,

pak děvce podá růženín

a zbude bez ozdoby,

když zloba zbývá bez lásky,

pak Židům krade oblázky

a hlásá toleranci,

/: a intelekt když bez duše,

pak podoben je ropuše

či slepci s mečem v tanci. :/