2. Rukávy u zimníku odřením lesklé,

čekává u rychlíků na zbytky ve skle,

stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce

a pak je střádá do obálky, důchodce.

3. Na krku staré káro a úzkost v hlase,

když žebrá o cigáro, zlomí se v pase,

namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,

2. Na stole kroužky po přelitých číškách,

pelyněk s vínem, leskle lepkavý,

a trapné básně v pramizerných knížkách,

řídké jak bahno ze dna Vltavy.

Zahrady oblékly se do šeříků,

na bledém nebi temné obrysy,

zčernala věž i růže na keříku,

zůstaly dopisy, dopisy, dopisy.

3. Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky,

kamínky týdnů v broži s jaspisy,

a čas, ten pianista jednoruký,

počítá dopisy, dopisy, dopisy.

Smích jako náplast na strhané rysy

a trocha citu, aspoň ke vzteku,

no zbývá, nežli čekat na dopisy,

není-li doteků, není-li doteků,

2. Kam šlápl, vyrůstaly jen ocúny a blín,

když slzy nezůstaly, tak pomohl jim plyn,

/: hnal vítr plevy z polí a Kristus křičel z kříže,

když rány léčil solí ten prapodivný kníže. :/

3. On pánem byl i sluhou, a svazek ortelů

si svázal černou stuhou, již smáčel v chanelu,

/: a hluchá píseň slábla, když havran značil cestu,

již pro potěchu ďábla vyhlásil v manifestu. :/

4. Měl místo básní spisy a jako prózu mor

a potkany a krysy a difosgen a chlor,

/: měl klobouk z peří rajky a s důstojností snoba

on vymýšlel si bajky, v nichž vítězila zloba. :/

5. Měl pendrek místo práva a statky pro gardu,

v níž vrazi řvali sláva pro rudou kokardu,

/: on lidem spílal zrádců, psal hesla do podloubí,

v nichž podle vkusu vládců lež s neřestí se snoubí. :/

6. Dál kníže nosí věnce tou zemí zděšenou,

on strach má za spojence, jde s hlavou svěšenou

/: a netuší, že děti z té země, v které mrazí,

prostě a bez závěti mu jednou hlavu srazí. :/

2. Na pahorku blíže bučí cestou k Zbirohu

kníže Ctirad Šárku učí foukat do rohu,

a že nedbal na ledviny kníže zhýralý,

přihnul sobě medoviny, troubí „halali“.

3. Mezitím, co staré panny řinčí ve křoví,

žvýká Ctirad vyčerpaný bůček vepřový,

po poledním hodování bradu omyje,

věnuje se studování anatomie.

4. Vraždí dívky, vraždí lovce spící v bezpečí,

Ctirad zatím na křídlovce troubí ke zteči,

a když dojde s aprobací po pohrudnici,

tu ho Vlasta kyjem bací přes makovici.

R: Obdržel, o co si koledoval, Ctirad-dětina,

bohužel do rohu vytruboval, což je blbina,

vladyka podlehl sebeklamu,

muzika pomoci nemohla mu,

babyka na hrobě vyrostla mu

blíže Děvína.

5. Zpola opřen o podušku nafukovací,

usilovně cucám tužku propisovací,

pokročilá hodina je u vodojemu,

a já sedím u Dunaje, píšu poemu.

6. O Ctiradu hloubám vleže, hloubám u vína,

nade mnou se tyčí věže hradu Děvína,

do čela se vryla vráska melancholie,

při myšlence na Jiráska mizerně mi je.

R: Zhouba je, když někdo pod Děvínem vzpouru uplete,

nedbaje, že, oděn hermelínem, bací knížete,

k tomu pak, když slovo zrada padne,

komupak tu něco nenapadne,

inu tak: nic není nezávadné,

co si přečtete.

7. Někdy zcela bez přípravy bouře mihne se,

je-li člověk prozíravý, chytře vyhne se,

a že nerad tančím z řady, bdělý ve snění,

zašel jsem si na úřady pro vobjasnění.

8. Usedl jsem na stůl, taje tvůrčí bolesti,

polohlasem předčítaje Staré pověsti,

úřednice odložila dráty pletací,

načež mne pak oblažila interpretací.

R: Učím se, podoben Ctiradovi, autocenzuře,

bojím se, až se to stará doví, bude nejhůře,

z obavy, že je to vlastizrada,

zabaví mou báseň na Ctirada,

sama ví, co je to dobrá rada

v literatuře.

2. Ta dívka byla atrakce, neb pravila mi:“Hošku,

rač odvrhnouti abstrakce a realizuj trošku,

já nehrozím ti kostelem a kašlu na přetvářku,

teď postojím ti modelem pro Annu Proletářku!

/: My vodkou hrdlo prolejem, můj milovanej dědku!“

Tak vzal jsem kyblík s olejem a propláchl jsem štětku,

teď bytem voní konina, to stará dělá řízky,

já maluju si Lenina a běloskvoucí břízky. :/

2. Deštivý den civí mi do pokoje,

deštivý den, příčina nepokoje,

který pomalou chůzí chodí kolem,

na krku s flašinetem rozladěným,

s výrazem hrůzy za mým stolem

usedl s parapletem roztaženým doširoka.

R:

2. Děkuji, děkuji za slabost,

jež pokoře mne učí,

pokoře, pokoře pro radost,

pokoře bez područí,

za slzy, za slzy děkuji:

ty naučí mne citu,

k živým, jež, k živým, jež žalují

a křičí po soucitu,

děkuji, děkuji, děkuji.

3. Pro touhu, pro touhu po kráse

děkuji za ošklivost,

děkuji za to, že utká se

láska a nevraživost,

pro sladkost, pro sladkost usnutí

děkuji za únavu,

děkuji za ohně vzplanutí

i za šumění splavu,

děkuji, děkuji, děkuji,

4. Děkuji, děkuji za žízeň,

jež slabost prozradila,

děkuji, děkuji za trýzeň,

jež zdokonalí díla,

za to, že, za to, že miluji,

byť strach mi srdce svíral,

2. Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky,

brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky,

/: farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky,

my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky. :/

3. Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda,

zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda,

/: král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem,

pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem. :/

4. Demokracie panuje od Aše po Humenné,

samet i něha v pánu je a zuby vylomené,

/: dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí,

zaujímáme postoje, místo abychom stáli. :/

5. Demokracie dozrává do žaludečních vředů,

bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů,

/: a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu,

že místo srdce břicho má a místo duše tlamu. :/