2. Prázdniny spadly do léta, jen vítr rozvál pampelišky,

ta dívka jela do světa a já pro ni verše střádal z knížky

a jenom v noci ve spaní bral jsem jí hlavu do dlaní

a špatně šlo mi vstávání,

ten, kdo si počká, ten prý se dočká, takže mi zbylo to čekání.

3. Ještě noc voní děvčaty, už vlaštovek jsou plný dráty

a cesty zjara počatý jsou konce sukní rozevlátý,

některé letní příběhy končí bez lásky, bez něhy,

tak i můj skončil pod sněhy,

nesmělý trouba, co trochu moc hloubá, vzbuzuje vždycky jen úsměvy.

4. Umřel rok, asi hodně pil, už zase kvetou vlčí máky,

každej svou šanci uchopil a nased‘ na svý vlastní vlaky,

každej svou vlastní kolejí, tak lidé lásku ztrácejí,

tak končí každý, kdo klame ji,

a svobodná máma chodívá sama s kočárem naší alejí.

2. Bolí mě víc, když musím říct,

že jsem si sama na vině,

chtěla jsem moc a nemám nic,

lásku a kluka taky ne.

R2: Buďto ber nebo dej, blázen, kdo se vyhrát snaží,

ještě větší, kdo se snaží jenom brát,

buďto ber nebo dej, k čemu je teď síla paží,

kdo brát chce, musí občas dát.

3. Pověz proč máš mrzutou tvář,

třeba tě trápí svědomí

pád z oblaků na zem už znáš,

a vidíš, známe ho i my.

4. Kdo z vás ho zná, ten ví, že já

pár nocí nemohla jsem spát,

co spraví čas, ví každej z nás,

už srovnal daleko víc ztrát.

R1:

R2:

radujem se i trápíme za tenkou stěnou.

2. Pospolu, a přece každý sám žijem svůj den,

pro lásku, pro závist, na očích všem,

ztracení, každý z nás své blízké hledá,

černá k černé a k bílé bílá vrána sedá.

R:

3. Nad horou vševěd posvítil na další den,

všichni jsme dávno na nohou, pomalu jdem,

do kopců pastýři ovce ženou,

zvonečky zní, na neviděnou, na neviděnou …