2. Koupil jsem na trhu půl kila jahod,

když jsem se včera domů vracel,

dáme si pudink, jó, to bude blaho,

až mi v peřinách sdělíš nové informace,

že holka nejí a kluk že nechrní,

a přesto oba rostou jako z vody,

a ty žes byla celou dobu jako na trní,

ať něco se mi nepřihodí.

R2: Jsme kytky v květináči,

kopretiny líznuté kopřivou,

a jedna postel, ta nám stačí

bohatě na jeden dlouhý život.

3. Jen co nám otrne, jó, už je to tady,

že zas nevynáším ráno koš,

krev se nahrne a pak nám není rady

a z tuleně se stává mrož,

ty tvoje manýry, ty moje cigarety,

kdo má pořád luxovat byt,

kam strkáš ty papíry a co ten knoflík od manžety,

s tebou člověk nemůže žít.

4. Celý svět ví, že počasí nebývá takový,

jak si přeje meteorolog,

tlaková níže nad Azorskými ostrovy

stěhuje se celý rok,

mu jsme dvě koleje, co jdou vedle sebe

do stanice Absolutno,

a kdybys ty neměla mě a já jsem neměl tebe,

bylo by na světě velmi smutno.

R2:

dvoukolák vzal bych, do masny skočil

2. Kdybych měl prsa, jak má paní Soňa,

s chlapy bych trsal tělo na tělo,

večer co večer chlastal bych koňak

a k ránu ječel, jak je veselo.

R:

3. Kdybych měl svaly, jak má pan Fredy,

to by se báli někteří muži,

vzal bych to zprava, dle abecedy

a porozdával, co komu dlužím.

R:

4. Kdybych měl oči, jak má pan Laco,

hned bych si vočíh‘, kerý jsou kerý,

pozor bych dával, komu a za co

a nenadával bych na poměry.

R:

5. Kdybych měl plíce jak pan Zátopek,

nežil bych více s tou, s kerou žiju,

prachy bych zašil do kaliopek

a skončil v Aši, v Praze nebo v Riu.

R:

2. Jednoho dne se kozel splet‘,

rudé tričko pánovi sněd‘,

jak to pán zřel, zařval „jéjé“,

svázal kozla na koleje.

3. Zahoukal vlak, kozel se lek‘:

„to je má smrt“, mečel „mek, mek“,

jak tak mečel, vykašlal pak

rudé tričko, čímž stopnul vlak.

2. /: Políbil svou ženu, carijara, rozloučil se se ženou, :/

/: odjíždí do Brixenu na dovolenou, na dovolenou. :/

3. /: Ve Fulneku na dvoře, carijara, znamení osudu, :/

/: oheň už tam dohořel, všecko je v čudu, všecko je v čudu. :/

4. /: Učitel národů, carijara, přišel o učebnice, :/

/: ze subjektivních důvodů přešel hranice, přešel hranice. :/

2. Proč prý jste, pane, tolik smuten, co když vám srdce pukne,

smály se jako pominuté a kasaly si sukně,

každá mě z jedný strany rafla, měly v tom jistě praxi,

že prý si spolu vyjdem na flám, a už volaly taxi.

3. Všecky ty knajpy, kde jsme byli, mi vypadly už z paměti,

když z poslední nás vyhodili, tak bylo nějak po třetí,

bydlely až na kraji města a postel měly s nebesy,

řek’ jsem jim: kdybych ráno nevstal, tak ať se teda neděsí.

4. Jedna se ke mně vmáčkla zleva, no, a ta druhá zprava,

že ať si pospím, jim to neva, jen blbej ráno vstává,

jak jsem se vzbudil, nemám páru, rolety byly dole,

na zemi zbytky kaviáru a plno vodky kolem.

5. Cítil jsem divnou bolest v hrudi, jak bych měl ránu sečnou

a ve hlavě mi tikal budík natažený na nekonečno

a tikal tik-tak na dvě doby jak ministranti v kostele,

v kuchyni někdo myl nádobí, a tak mi začla neděle.

2. Ve studovně a čítárně

jak v poloprázdné kavárně

jsem číšník bez peněženky,

nabízím cizí myšlenky,

studentky jsou neodbytné,

nedají žádné spropitné,

mávají na mě culíky,

mé čárky do statistiky.