2. Kočár s růžovými pentlemi

projíždí městem, zase je zima,

pojď, budem se živit písněmi,

prodáme srdce s bolestma svśma.

3. Všechno chtěl jsem to jinak,

lásku v první osobě, byla tak daleko,

podej mi sklenici vína,

zpívám o sobě, jsem vejce na měkko.

R: Moniko, už si tě nevzpomínám,

Mášo, došli jsme každý jinam,

Jitko v sukýnkách nad kolena,

Martino, znám tě jen podle jména,

lásky, uhasl uhlík žáru,

lásky mé, v šest večer v minibaru.

2. Moja milá zadrímala, já som spal,

volakdo mi zpod širáčkom pierko vzal.

A to bylo z tej červenej fialky,

škoda je tej zarmúcenej frajárky.

2. Tamboři mého srdce do oslích kůží bijí

a ve mně šikují se korouhve kompanií,

já, pacifista lásky a věčný mírotvorce,

kreslím teď lebku s hnáty, kreslím teď lebku s hnáty,

kreslím teď lebku s hnáty pastelkou na praporce.

3. Velice moc se bojím, držte mi, prosím, palce,

poteče hodně krve v té mojí malé válce,

vzpomeňte na mě v dobrém, až přijdou zprávy z fronty,

já prostě odcházím jen, já prostě odcházím jen,

já prostě odcházím jen bránit své horizonty.

4. Bránit svůj kousek země, çtvrt čtverečního metru,

víc místa nezabírám v botách, čapce a svetru,

berou mi moje, moje, a proto dneska večer

jdu do své malé války, jdu do své malé války,

odcházím do své války, jdu proti mečům s mečem.

2. Není co, není jak, není proč, není kam,

není s kým, není o čem, každý je v době sám,

vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantu

a Bůh je slepý řidič sedící u volantu.

3. Dobrý muž v rádiu pouští Čikoreu,

opravdu veselo je, asi jako v mauzoleu,

ve frontě na mumii mám kruhy pod očima,

růžový rozbřesk fakt už mě nedojímá.

4. Povídáš něco o tom, co bychom dělat měli,

pomalu vychládají naše důlky na posteli,

všechno se halí v šeru, čí to bylo vinou,

že dřevorubec máchl mezi nás širočinou.

R: Postele rozdělené na dva suverénní státy,

ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty,

ve spánku nepřijde to, spánek je sladká mdloba,

že byla ve mně láska, je jenom pustá zloba,

dráty bych zrušil.

5. Prokletá hodina, ta minuta, ta krátká chvíle,

kdy věci nejsou černé, ale nejsou ani bílé,

kdy není tma, ale ještě ani vidno není,

bdění je bolest bez slastného umrtvení.

6. Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle,

usnout a nevzbudit se, nemuset na nic myslet,

opřený o kolena poslouchám tvoje slzy,

na život je už pozdě a na smrt ještě brzy.

R: Co bylo kdysi včera, je, jako nebylo by,

káva je vypita a není žádná do zásoby,

věci, co nechceš, ať se stanou, ty se stejně stanou,

a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou,

máslo bych zrušil.

7. Povídáš o naději a slova se ti pletou,

jak špionážní družice letící nad planetou,

svlíknout se z pyžama, to by šlo ještě lehce,

dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce.

8. Z plakátu na záchodě prasátko vypasené

kyne mi, zatímco se kolem voda dolů žene,

všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku,

jenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžiků.

R: Sahám si na zápěstí a venku už je zítra,

hodiny odbíjejí signály Dobrého jitra,

jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze,

měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze,

lásku bych zrušil.

9.=1.

10.=1.

2. Rrr …

3. Každý, kdo si zaplatí, ohoho,

smí se projet po trati, ohoho,

od okurek po macešky, jé,

dál už musí každý pěšky, jé.

2. Naopak Hálek smutku byl dalek,

ženský ho žraly, a tak je balil,

za zpěvů slavíka z šatů je vysvlíkal,

napsal pár básní, byl velmi krásný.

3. Havlíček Borovský – to byl vůl obrovský,

nedal si bacha na Bacha, třikrát měl zaracha,

psal v rámci glasnosti petice, stížnosti

a byl za odměnu vyslán do Brixenu.

4. Otokar Březina, ten se furt přepínal,

pořád jen psal a málo spal,

měl jednu služku, papír a tužku,

služka se zlobila, tužka se zlomila.

R:

5. Vladimír Vašek choval se plaše,

na poště seděl, z okna furt hleděl,

nebyl moc do srandy ani na fešandy,

nosíval papuče, vymyslel Bezruče.

6. Jaroslav Vrchlický, epicko-lyrický

démon poetický skončil co profesor,

byl velmi ploden, ženskou měl co den,

Auguste Rodin byl jeho velký vzor.

R:

7. František Gellnerů byl přítel kellnerů,

studoval baňu a kašlal na ňu,

měl vlasy z rzi, byl velmi drzý,

život bral hopem, všeho byl schopen.

8. Florian Miroslav měl mozol od oslav,

vycházel se všemi, nemaje problémy,

říkali mu Mirek, napsal sto sbírek,

stoprvní nestih‘, což bylo štěstí.

R:

Neviděl bych vypasené páprdy,

tisíce let a stále titíž.

Když něco prohnilého v státě zasmrdí,

říkají: Ty snad něco cítíš?

2. Můj soused odvedle je farář v kostele,

moc príma kluk, jenže často hledí k nebi.

Já jaksi nemám v nebi žádné přátele

a bůh, ten pro mě nikdy nebyl.

Čtu jenom básně těch, kteří už zemřeli

a ten svět furt a furt se stejně točí.

Já budu klidně smát se, budu veselý,

jenom mi vydloubněte oči.

Říkají mi dobráci u koryta:

Není tak zle, to jenom doba je složitá!

R:

3. Okresní inspektor Vlček má vilu, dům a byt,

takové nic, a jak si krásně žije.

Já musel sedm roků bez koupelny žít,

proto ať žije anarchie.

Když tátu vyhodili, máma brečela,

že nedokázal převléct vlastní kabát,

a to mám někde na dně duše docela,

třeste se, trůny knížat a hrabat.

Říkají mi dobráci za koryty:

Není tak zle, ovšem musíte pochopiti … , já zpívám: