2. Zajisté omluvíš můj přízvuk kostrbatý,

jsem pouhý samouk, ač kdysi dobrý žák,

své školní sešity dávno jsem, dávno ztratil,

nadobro zapomněl, kam dávat měkký znak.

Špatně mě učili slovíčkům z učebnice,

ty za to nemůžeš, a já byl ještě kluk, hm hm,

časem jsem pochopil, a dneska je mi třicet,

menja zovut Jarek a kak tebja, moj drug,

menja zovut Jarek a kak tebja, moj drug.

3. Říkali: přátelství, a mysleli tím sebe,

říkali: navěky, a mysleli tím snad,

já za to nemůžu, tak si to kór moc neber,

náš dům má spoustu zvonků, na ten můj zvoň čtyřikrát.

Dopsat své dopisy až do poslední tečky,

pak ať se rozláme náš starý psací stroj, hm hm,

karavany jdou dál, ač vyjou vlčí smečky,

menja zovut Jarek a kak tebja, drug moj,

menja zovut Jarek a kak tebja, drug moj.

4. Já nikdy v životě, fakt, nebyl jsem na Tagance,

tak jsme se minuli v čase i prostoru,

poslouchám písně tvé, a to je moje šance

proplout svou planetou odzdola nahoru.

V kuchyni na mém stole je pořád kousek chleba

a buchty Martininy, máš-li je jak já rád, hm hm,

ač vím, že nepřijdeš, říkám si: co když třeba,

menja zovut Jarek a kak tebja, moj brat,

menja zovut Jarek a kak tebja, moj brat.

2. Jestli zlomí jej vzdor těch hor,

skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět,

z ledovců na skalách když má strach

a přemýšlí, jak by plách‘,

pak ho znáš, pak ho znáš až-až,

jen ho nech, ať si jde, kam chce,

nežli s ním, radši sám jdu, sám,

takovým nezpívám,

na na na …

3. Ale když nekňučel a šel,

neskuhral, na dně sil když byl,

a když z výšky jsi slít‘, on tě chyt‘,

neboť byl, kde měl být,

/: když se bil, když se rval a hnal,

zmámen na štítech skal pak stál,

je to on, přítel tvůj, při něm stůj,

jemu jen důvěřuj! :/

2. /: Vojáci, vojáci, vy slavní junáci, :/

/: spusťte svś kanóny, konejte svou práci. :/

3. /: Na Prašnou bránu padají šrapnely, :/

/: Čechové, Pražané, všechno je v jeteli. :/

4. /: Schovejte kokardy, zmuchlejte prapory, :/

/: učte se mlčení, učte se pokory. :/

5. /: František Palacký píše svý Dějiny :/

/: a těch pár, co padlo, zahrabem do hlíny. :/

6. /: Kolo se otáčí, my stárneme, stárneme, :/

/: pivíčko v sklenicích zvedneme, zvedneme. :/

7. /: Pivíčko v sklenicích a dobré uzené, :/

ty naše Rakousko, už to máš spočtené,

Na na na …

Snad je to chyba v kalendáři,

Na na na …

2. Vede se mi, vede,

žádná velká sláva to není,

předvčírem mi vyplo topení,

mrazírna z pokoje,

co mám z toho, že venku jinde teplo je.

Slunce je koláč s medem

a já koušu chleba k snídani,

dvě jonatány nesu na dlaních,

tak jde rok po roce

a já jsem velkou zimou nemocen.

Na na na …

3. Daří se mi, daří,

jako když je osm pod nulou,

slunko se mi krásně vyhnulo,

šlo na lov na mouchy,

já píšu koncert pro dva rampouchy.

A dva malí rampoucháři

mi nahlíží do rozepsaných not,

co poztrácel jsem, teď mi přišlo vhod,

ale už pozdě je,

každý sklízí to, co zaseje.

Na na na …

4. Daří se mi, daří,

jako když je osm pod nulou …

R:

2. Nakoupím ti, navařím ti, vysaju ti, vyperu ti,

sám od sebe, jak mi srdce velí, jak mě láska nutí,

čti si 100+1 nebo na televizi se dívej,

ty moje malá, utahaná, unavená, uvláčená, lehni si a odpočívej.

R:

3. Dva tisíce, tři tisíce, dva tisíce, tři tisíce,

na zálohu bylo málo, na výplatu bude více,

tož kup si něco na sebe, Marto, kup si něco na sebe,

já vydělávám, vydělávám, vydělávám, vydělávám, vydělávám jen na tebe.

2. Nechal jsem doma všechny mizeráble,

k čemu je práce, prachy, nač ty trable.

/: Mám samopal a hlaveň se mu svítí,

ach, jak je prosté vojákem býti. :/

3. A kdyby něco kikslo, žádný strasti,

vždyť, jak se říká, sloužíme svý vlasti.

/: Je příjemňoučké nebýt ničím vinen,

být prostě jenom prostým vojínem. :/

2. Tak drž se svého koryta a tvař se trochu směle,

a zas se narodíš, a třeba dvacetkrát,

a jestli jsi zažil teď smrt svého nepřítele,

tak hned v tom dalším životě ho budeš míti rád.

R: Normálně žij, nic nezkoušej,

chce to klidný přístup,

snad se tvá duše prokouše

až k vedoucímu místu.

3. Pak žij si klidně jako otrok, příště budeš drábem,

a po drábovi narodíš se jako Mohamed,

jestli ale narodíš se stromem baobabem,

tak budeš stromem baobabem nejmíň tisíc let.

R: Než ale žít jak papoušek

a čekat, co zas přijde,

je líp už teď se pokoušet

žít jako slušní lidé.

4. A kdo je kdo a kdo byl kým, už to mám pomíchané,

i kennedyci ruce spráskli nad chromozómem,

a možná tenhle hrozný pes byl kdysi hodným pánem

a tenhle dobrý pán byl kdysi nevraživým psem.

R: V srdci mám euforii

a v duši plno smíru,

to vymysleli v Indii

moc pohodlnou víru.

R:

2. V neděli disciplína poleví, přichází návštěvy ve vší slávě,