2. Zříkám se tužky i papíru,

do sběrny odvezu knihy,

vlasy si přistřihnu na míru,

pudrem si přemáznu pihy,

budu pít mléko a smetanu,

sám sobě zruším své kruhy,

chci žít jak většina občanů,

což slibuji před svými druhy.

3. Neznám ni matku, ni manželku,

bratra ni otce, ni syna,

ležím tu před vámi na délku,

nezměrně velká má vina,

přes mříže cely mé bylo mi zřít,

jak člověk lehounce shoří,

vemte si duši, však nechte mě žít,

slovutní inkvizitoři.

4. Blouznil jsem z mladické hlouposti,

rochnil se ve vlastní šťávě,

teď vím, že jsou i jiné starosti,

nežli jen myšlenky v hlavě,

proč na mě tak divně civíte,

kaju se před vámi trpce,

jo, že vy jako teďka nevíte,

jestli z vás nedělám blbce.

5. Přísámbůh, smazal jsem všechny své kazety,

nechal jsem na nich jen ticho …

2. Mý vlasy jsou lék na největší nářky,

čarovnou moc skrývají,

závidí mi i báby kořenářky:

takovou bylinu nemají,

jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven,

vyjít tak, abys byl kolemjdoucí,

okolo mě plout, správně vyčíhnout

chvíli, chvíli, chvíli.

3. Sedím, a kolem mě už všechno plivá,

mně přitom píšou zelení,

že dolů půjde moje zlatá hříva,

že mě pak major ocení.

Na vojně:

Sedím, a kolem mě už všechno plivá,

mé štěstí letí komínem,

šla dolů moje zlatá hříva,

jsem ostříhaným vojínem.

No a dneska:

Sedím, a kolem mě už všechno plivá

a já jsem volný jako pták,

narostla mi zas moje zlatá hříva,

jsem záložák.

Dávno nebrečím pro ty škaredší

chvíle naplněné takhle velkou slzou,

štěstí uvadlo, já si zrcadlo

koupím, koupím, koupím.

R: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu,

a potom šťastné břímě určitě zatíží mě,

určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama,

však ani muk, ona je to ta dáma,

a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu.

R: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó …

2. Mužům na čepelkách už se bělá pěna,

započala velká ranní hygiena,

myjeme si zuby a čistíme si líce,

líce, ba i ruby, a ruby radši více, na na na …

3. Tři kopáči v triku, od námahy rudí,

kopou do pomníku jako do mičudy,

zpod podstavce lezou mravenci a krysy,

včera to byl hezoun, a dnes mu měknou rysy, na na na …

4. Hasnou hvězdy bludné, holky neposedné,

bledé nebe rudne a Rudé právo bledne,

v řadách na rohlíky vracejí se bony

a /: z Hlasu Ameriky přejou nám „good morning“. :/

2. Psal jsem řádek po řádku historické veledílo,

vysedával na zadku, až se slilo, co kde bylo.

3. Byly dálky pobudů, byly výmysly i kravál,

z jizev svého osudu jsem si stehy vytrhával.

4. Nadbíhal jsem hrdinům, vyprávěl o zašlé době,

poručickou ofinu jsem si přistřihl sám sobě.

R:

5. Kostel není ještě mše, fantazie není lhaní,

dopřejte mi dopsat vše, co mám ještě na napsání.

6. Dokud září rudý květ rudé růže v temné flašce,

dopřejte mi vykřičet slova, co mám na bumážce.

2. Za svazek ředkviček a taky za cibuli

jsem šašek dějin, bezejmenný muž,

rohožka Caesara a kopí Caliguly,

negativ dějin připravený na retuš,

zvedal jsem často hlavu, vždycky přišla rána,

ač v různých formách demokracie,

přestávám věřit v dobro Krista pána,

přestávám věřit v to, že Kristus nějaký je.

R:

3. V novinách o mně píšou, že jsem páteř světa,

a já jsem jenom jeho unavený sval,

k Měsíci co půl roku raketa létá

a já se plazím jako brouk hovnivál,

mám přece také srdce, srdce, které bouchá

a nemyslete, že furt myslím na žrádlo,

proč mě však na tom světě nikdo neposlouchá,

proč mám být jenom hloupé malé děladlo?

R:

4. Nevěřím v žádný kecy, věřím už jen v sebe,

a to, co neurvu, to nebudu mít,

pročpak mi slibujete po mý smrti nebe,

když jsem se jednou narodil, tak chci i žít,

jsem jenom jeden z téhle miliardy lidí,

kolečko v soukolí, co krásně zapadá,

já nechci stavět vaše blbé pyramidy,

vlezte mi na záda, vlezte mi na záda!

R: I s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues,

i s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues.

jó, ve vlastním bytě

2. Teplá strava třikrát denně,

půlku platu dávám ženě,

druhá půlka je na cigára,

poslouchá mě moje stará,

jó, zelí k vepřové kýtě,

vždyť žiju si jak prase v žitě.

3. V půl sedmé vstávám, v sedm píchám,

kam bych se hnal, nepospíchám,

dva osmset plus prémie,

třináctej plat – komedie,

jó, někdo tváří se zbitě,

ale já žiju si jak prase v žitě.

4. Televizor značky Tesla,

u stolku gauč a dvě křesla,

na posteli se překulím,

za pět minut usnu a spím,

jó, žít se má hbitě

a já žiju si jak prase v žitě.

R:

5. Dvoje kára a osm pik,

hraju betla, jak velí zvyk,

kdo dá fleka, ať se leká,

mé porážky se nedočeká,

já věčný jsem vítěz,

vždyť žiju si jak prase v žitě.

6. Držím hubu a taky krok,

nevylejzám, a tak mám nárok,

co bych neurval, by urval jiný

a to ostatní jsou hovadiny,

jen ať se naplní sítě,

vždyť žiju si jak prase v žitě.

R:

až mám kruhy pod očima,

/: hradní pán mne má rád,

může klidně spát. :/

co jsem na tom božím světě,

/: dělám tuhle práci rád,

umím pevně stát. :/

pán mi řekne, já se chopím,

/: hradní pán je (můj) šéf,

tak ať teče krev! :/

na to kašlu, na to dlabu,

/: já mám tady post

před branou, a dost! :/

2. Z hlavy mu kapala krev, ale neměl k ní lézt do kvartýru,

mně když popadne hněv, tak to já potom neznám míru.

R:

3. Člověk jen vystrčí nos a nestačí říct ani „švec“,

a už mu leze kdejakej kos k jeho holce na kavalec.

R:

4. Za pět let vrátím se zpět, a to ti říkám, holka moje:

nechtěj, abych i tobě šunky zved’, až vejdu zase do pokoje.

R:

2. Mládenec útloboký odvazuje od břehu člun,

v rákosí u zátoky měsíc se vynořil z vln,

z nebe se na zem sypou stříbrňáky dynastie Čcheng

a starý básník Li-Po báseň píše na pergamen.

3. V klobouku čaroděje ukrývá se tygr a hroch,

dívce se srdce směje, po hladině přichází hoch,

lehounce vlny plynou, básník má čarovnou moc,

rozprostřel nad krajinou svoje ruce, a je tu noc, na na …