2. Možná, že hloupý, ale krásný byl náš svět,

zdál se nám opojný jak dvacka cigaret

a všechna tajná přání plnila se na počkání

anebo rovnou hned.

3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,

jich bylo pět a tys‘ mi přišel na pomoc,

jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber

nezůstalo příliš moc.

4. Dneska už nevím, jestli přiběh‘ by jsi zas,

jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas

a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší,

no a co, vem to ďas.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,

kde je ti konec, můj nejlepší příteli,

zmizels‘ mi, nevím kam,

sám, sám, sám, peru se teď sám.

5. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,

každá naše píseň měla nejmíň třicet slok

a my dva jako jeden ze starých reprobeden

přes moře jak přes potok.

6. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,

měl pravdu, přišla potom spousta malých dní

a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal,

a tobě i to poslední.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,

kde je ti konec, můj bývalý příteli,

zmizels‘ mi, nevím kam,

sám, sám, sám, zpívám tu teď sám.

7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs‘ byl,

jenom mi netvrď, že tě život naučil,

člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká,

to už jsem dávno pochopil.

8. A taky vím, že srdce rukou nechytím,

jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,

a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi

společný slunko nesvítí.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,

kde je ti konec, můj jediný příteli,

zmizels‘ mi, nevím kam,

sám, sám, sám, jsem tady sám.

2. Zaplakali Psohlavci a Psohlavkyně,

my jsme na tom byli povinně ze školy v kině,

ale já jsem musel jít na záchod zrovna v polovině,

takže nevím nic o Kozinově vině či nevině.

R: Nevím nic, nic, nic, vůbec nic, nic, nic.

3. Učitelky dějepravy,

ty vám měly prsa, že až oči lezli z hlavy,

jedna, ta mi přála dlouhá léta, pevné zdraví,

a abych neskončil jak Kozina a nešel do šatlavy.

R: Ne,ne, ne, já, já, já.

4. Nejsem Psohlavec a nestojím o marnou slávu,

ale člověk nikdy neví, kdo mu nasadí psí hlavu,

a proto, mámo, nechystej mi večer stravu,

jsem připraven, připraven na popravu.

R: -vu, -vu, -vu, -vu, -vu, -vu.

5. Kdo nemá v občance, ten musí mít pod čepicí

a kdo nemá pod čepicí, ten ať pije slivovici,

dáš si jednu velkou a máš opici,

a to je chvíle pro písničky Jaromíra Nohavici.

R: Je, je, je, ano, yes, yes, yes, da, da, da, ano.

2. Veliké cizí oko, já nevím, komu patří,

zamrká na mně ze tmy, jako že jsme dva bratři,

otevřu prudce dveře:“Kdo jste a co mi chcete?“

a na chodbě je prázdno, jen elektroměr klepe.

3. Noc co noc se to vrací, to popokašlávání

a velké cizí oko a veliká tma za ním,

a to se špatně skládá, a to se špatně žije,

být malou nahou rybkou plovoucí akváriem.

2. Hádky jsou srovnány a účty dopočteny,

na Tverském bulváru je těsno, jak je nával,

z oken se vyklánějí velmi krásné ženy

/: a na nás mávají a ptáček vylétává. :/

3. Před sochou Puškina se fotí hlouček lidí

a ten, kdo pochopí, ten rukou nad tím mává,

vy naše podvůdky a každodenní bídy

/: před sochou Puškina, kde ptáček vylétává. :/

4. Tak šťastni zůstanem dík snímku do půl pasu,

život je krátký jak obnošený fráček,

my však už uvízli v té velké síti času,

před sochou Puškina, kde, pozor, letí ptáček,

na fóně Puškina, kde, pozor, letí ptáček.

2. V první putyce, u rozžhavených kamen,

dám si horký grog, holky si přisednou,

já sáhnu po klice, a nebe sundám z ramen,

udělal jsem krok přes propast bezednou.

Na poště od slečny dostal jsem telefonní seznam,

je mi tak zbytečný, já nikoho tu neznám,

Jsem jako cizí host venku, za touhletou branou,

ahoj a nashledanou, ahoj a nashledanou.

3. Jsem jako cizí host v tomhletom divném světě,

bojuju o život a sedím v tramvaji,

prosil jsem o milost, oni mi řekli:“Dobrá, jděte“,

přelezl jsem plot, další mě čekají.

Je postní neděle a majestátné ticho,

v hradištském kostele si pánbůh nacpal břicho

a v dobrém rozmaru nazval mě vlastním synem,

pak jsme se opili erárním mešním vínem.

2. Proutníci kluci zásadně nepijou pivo,

ctí evoluci a vědí, že všechno chce svůj vývoj,

tak žádné hopem-skokem do náruče,

nejdřív si poslechnem, jak srdce tluče,

vám teda tluče, že by člověk skučel,

slečno Ivo.

3. Proutníci kluci vědí, kdy a co se říci má,

trucy-truc-trucy, proč jste ke mně taková zlá,

to by mě teda vážně moc mrzelo,

kdybyste si myslela, že jde mi jen o tělo,

jsem hrozně sám a je mi neveselo,

buďte má.

4. Proutníci kluci mluví hlasem o oktávu níž,

nezlobte se, kruci, ale já si s dovolením sednu blíž,

do mého srdce zabodla se dýka,

co kdybychom si teda začli tykat,

mám doma super desku od Mišíka,

já jsem Jura.

R:

2. Bude-li to Matěj, bude kovářem,

bude podkovávat koně v kočáře,

za čtyři dukáty čtyři podkovy,

páni budú platit Matějíčkovi.

3. Bude-li Mařenka, bude, jak jsi ty,

celá v marcipánu bude si žíti,

jedna sladká třešňa v naší zahrádce,

každý sa ohlídne po Marijánce.

4. A budú-li to oba, bude najmilšé,

díky, panebože, žes‘ ňa vyslyšel,

před našimi vraty dvě lipky zasadím,

pak ťa, moja milá, celú pohladím.