2. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek,

říká, že nad ni není,

že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám,

koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek

a já mám podezření,

že se zakulatí jako míč

a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč

a já zůstanu sám, úplně sám.

R:

3. Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí,

postava fortelná se mu zvětšuje,

výměra tři ary,

on ale říká:“Glycidy jsou pro lidi,“

je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje,

někdo se zkáruje, někdo se zfetuje

a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari.

R:

2. Hele, koukej, támhle vepředu, nějaký šílenec, hohohohohohoho,

řekl si:“A teď jim ujedu!“, no je to jeho věc, hohohohohohoho,

v blátě a sajrajtu cítí se vítězem,

„do toho, do toho!“,

přijel až z Kuvajtu, však my ho převezem,

ohohohohoho.

R: Jó, když to jde, tak to jde,

ale pouhá snaha není ještě vše,

jó, když to jde, tak to jde, a když to nejde,

tak se musí jet a všecko časem přejde.

3. A tam vzadu, co se děje, někomu došel dech, hohohohohohoho,

v očích stopy beznaděje, životní neúspěch, hohohohohohoho,

dostal se do celku za přístup k tréninku,

a teď mu všichni mizí,

zklame svou manželku, syna i maminku

doma před televizí.

R: Jó, když to jde, tak to jde,

ale správný trénink není ještě vše,

jó, když to jde, tak to jde, a když to nejde,

tak se musí jet a všecko časem přejde.

4. A tam borec v žlutém triku, každému na ráně, hohohohohohoho,

kolem něho pět maníků určených k obraně, hohohohohohoho,

mají své pokyny, náskok je osm vteřin,

co kdyby, nedej bože,

leader je jediný, chraňme ho před soupeři,

je to na ostří nože.

R: Jó, když to jde, tak to jde,

ale ochrana není ještě vše,

jó, když to jde, tak to jde, a když to nejde,

tak se musí jet a všecko časem přejde.

5. Kilometr sto dvacet pět, blíží se prémie, hohohohohohoho.

Jeden už se ze sedla zved’ a: Sláva, ať žije!, hohohohohohoho,

malý cíl, taky cíl, vždyť nejde o život,

jedeme pro radost,

svůj úkol vyplnil – prémie, jeden bod,

a to je taky dost.

R: Jó, když to jde, tak to jde,

ale prémie, ta není ještě vše,

jó, když to jde, tak to jde, a když to nejde,

tak se musí jet a všecko časem přejde.

6. Číslo třicet dobře chápe, jak se stát vítězem, hohohohohohoho,

kdo je blbý, ať si šlape, chytrý, ten se veze, hohohohohohoho,

schovaný za zády těch, co má před sebou,

s nikým se nebratří,

vítr mu nevadí, ruce ho nezebou,

kdo šetří, má za tři.

R: Jó, když to jde, tak to jde,

ale chytrá hlava taky není vše,

jó, když to jde, tak to jde, a když to nejde,

tak se musí jet a všecko časem přejde.

7. V bráně borců první borci jdou loket na loket, hohohohohohoho,

oba favoriti horcí, to bude divoké, hohohohohohoho,

stadión povstává, poslední zatáčka,

a oba končí v pádu,

jó, někdy vyhrává, kdo se moc nemačká,

ten, kdo je třetí vzadu.

R: Jó, když to jde, tak to jde,

ale vítězství děcka taky není vše,

jó, když to jde, tak to jde, a když to nejde,

tak se musí jet a všecko časem přejde.

2. Poštovní úředník má pravidelný plat:

pět peněz na stravu, pět peněz na byt,

strach nosí kamaše a krásně umí hřát

a mnohý člověk na prsa je slabý.