je o dívce Svatavě, žijící v městě Ostravě,

2. Příběh začíná ve večerních hodinách

v pátek třetího října,

venku zima je, televize nehraje,

ale hřeje peřina.

R2: Otec Svatavy má špičku u dopravy

a matka Svatavy inventuru Potravin

a jejich dcera Svatava jak lilie,

zamilovaná do poezie.

3. Slávek Slováček, v lásce žádný nováček,

už se blíží podle stěn,

nutno ještě věděti, že má doma dvě děti

a třetí je na cestě.

Zjistil, že:

R2:

4. Svatava si myslela, že to zvoní Adéla

a nese jí Nezvala,

když svůj omyl zjistila, velice se zlobila:

Pane, já vás nezvala!

R3: Slávek byl však muž činu, uchopil tu dívčinu

a pak do ucha jí píp‘: Svatavo, vy jste můj typ,

a teď bez dlouhých veršíků a citátů

zahrajem si na mámu a na tátu.

5. Když ji vzal do náruče, mlátila ho Bezručem

a dusila Baudelairem,

dvě modřiny pod nosem schytal Janisem Rycossem

a jednu Jacquesem Prevertem.

R4: V bitvě předem prohrané tloukla ho S.K.Neumannem,

ale ani Rudé zpěvy neuchránily pel té děvy,

a tak, když k ránu spokojeně usnula,

k hrudi tiskla Valeria Catulla.

6. Jak nás učí dějiny, pouze čin je účinný,

básně nemají tu moc,

i když je to ku pláči, verše jaksi nestačí

dívčinám na celou noc.

R5: Začas se otec Svatavy tloukl pěstí do hlavy

a matka Svatavy, ta se chtěla otrávit,

že jejich vnučka Svatava jak lilie

žvatlá první veršíky poezie,

žvatlá Dvakrát sedm pohádek Františka Hrubína.

havrani kroužili nad poli,

2. Na seně stébla nás píchala,

oblaka zrychleně dýchala,

rozpálen sladkými přísliby

oči zavřel jsem, abych tě políbil.

3. Kristus pán sekerou tesaný

díval se z božích muk na stráni,

svatou mši sloužili v kostele

a mé tělo stalo se tvým tělem.

4. Křičel jsem, lásko má, na hory, na doly,

až jsem vyplašil ony havrany v údolí,

vylétli, jako když vystřelí,

a pak pod nebem stali se bílými anděly,

2. Vzal voják samopal, dal do úst hlaveň tmavou,

a byl ten polibek hořký a ledový,

co mu tam na dešti v té chvíli táhlo hlavou,

od toho vojáka nikdo se nedoví.

3. Leží a nedýchá, liják mu ránu myje,

krev bloudí, země má, co s ní – nu jen ji ber,

je zbytečná ta krev, i voják zbytečný je,

navždycky zbytečný, navždycky dezertér.

4. A my tu sedíme a soudit by se chtělo,

tohle se nedělá, tak neumírá muž,

jenže to promoklé, to natažené tělo

nevzbudí žádný soud a žádná moudrost už.

5. Kdopak mu pomohl, kdopak mu ruku podal,

když v noci na pryčně seděl a nemoh’ spát,

tak někdy cizí jsme, lhostejní jak ta voda,

a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád …

2. Praha v šest hodin ještě sladce chrápe,

to jenom my dva blázni povinnosti chápem,

já dělám ve Škodovce a ona v trafice,

oba jsme černé ovce, dva kusy z tisíce,

a schody jedou a nechtějí stát

na stanici Jiřího z Poděbrad.

3. Pětkrát do týdne máme v metru rande,

jak se tak míjíme, jsme protilehlý tandem,

já vlevo, ona vpravo držíme madla,

ji čeká Rudé právo a mně už padla

a schody jedou a nechtějí stát

na stanici Jiřího z Poděbrad.

4. V metru na schodech, tam se dějou divy,

tam jsem se zakoukal do trafikantky Ivy,

v tom spěchu stačím jen říct „ahoj“ a „dobré ráno“,

neb líbat během jízdy je přísně zakázáno,

a schody jedou a nechtějí stát

na stanici Jiřího z Poděbrad.

5. Praha v šest hodin ještě sladce chrní

a my jsme milenci velice opatrní,

v průvanu na schodišti vlasy nám lítají,

neb všechny věci příští nás teprv čekají

a schody jedou a nechtějí stát

na stanici Jiřího z Poděbrad.

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

2. Člověk měl starý břich, však víry byl pln,

uši měl otlačené od krátkých vln,

do práce chodil jenom na vyspání

a všichni mukli byli pruhovaní,

melouny stály sedm a třešně tři,

Slováci byli naši rodní bratři,

kdo tě chtěl urazit, řek’: ty jsi Vasil,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

3. Hráli jsme nebezpečnou muziku

a dívky byly svolné ke styku

a ten, kdo nechyt‘ jednu pendrekem,

ten nebyl právoplatným člověkem,

pod heslem „Spějeme ke šťastným zítřkům!“

jsme rozkládali rodnou zemi zvnitřku

my – příslušníci disidentskej rasy,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

4. Vaškovi do vězení v Heřmanicích

jsme tajně posílali smaženici

a mezi vajíčkama byly skryty

pilníky, ba i libri prohibiti,

jézeďák staral se jen o dobytek,

jistý byl sociální výdobytek,

po lukách zněly šťastné dětské hlasy,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

5. Písně se pašovaly pod košilí,

náměstím velel soudruh Džugašvili,

ruskému medvědovi línala srst,

jestřábům z Ameriky podbíral prst,

dostat se za železnou střeženou zeď,

to bylo dobrodružství, ne jako teď,

teď mají všichni vůkol svoje pasy,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

6. Svetr se po vyprání správně srážel,

prezident na Hradě moc nepřekážel,

na polích moh’ jsi potkat antikrista

a hrdě znělo slovo „komunista“,

noviny byly troje, strana jedna

a policie krásně zodpovědná,

cikánům hrůzou ježily se vlasy,

jó, kde jsou ty časy,

jó, kde jsou ty časy, jó, kde jsou ty časy.

7. Armáda střežila nám klidné spaní

a žáci byli disciplinovaní,

čtyřicet korun stálo maso hovězí

a vůkol znělo to, že pravda vítězí,

dnes už to není, co to bývalo,

všecko se jaksi blbě splantalo,

jediné, co mi dneska zbývá asi,

je zpívat: jó, kde jsou ty časy,

staré dobré časy, staré dobré časy.

2. Tři nula na rohy a jinak šul-nul,

berte je přes nohy, liga je liga,

dnes jsem měl odpolední, tak jsem to bulnul,

zacláníš, chlape, sedni, navalte cíga!

Zelená je tráva, rozhodčí, nekřepči!

Ostrava, jedem, Ostrava, Lička je nejlepší!

Pětku mě lístek stál, tak se ukažte!

Dobrý den, sportu zdar, fotbalu zvláště!

3. Lumpové, hovada, Chovanec – karta,

jesličky, paráda, šij to na bránu!

Bijte je, Pražáky, hanba, Sparta,

jaký saky-paky, sedm banánů!

Stojím v davech lidu, jsem fanda svýho klubu,

ten gól byl z offsidu, sudímu rozbít hubu!

Kde je ten autokar, propíchnout pláště!

Dobrý den, sportu zdar, fotbalu zvláště!

4. Ty mlč, ty páprdo, no, ty v tom baloňáku,

fotbalu rozumíš jak koza náklaďáku,

být tebou, tak nežvaním a rychle mažu,

jinak se neubráním a pak ti ukážu!

V neděli v půl desáté, kdo umí, ten umí,

hej, vrchní, co děláte, pět nula na rumy!

Já bych jim ukázal, na šachtu s nima …

Dobrý den, sportu zdar, fotbal je príma!