řekne mi:“Usárnu, tu si tutam dej,

2. „Ani já tam nesedám, to se nevyplácí,

tam seděli tenkrát v srpnu Rusáci,

no, a jak sem vlítli, děly se psí kusy,

tátu vytáh‘ z úkrytu ten ataman,

co tlustým zadkem rozsednul nám otoman,

a od těch dob v něm máme blechy, šváby, rusy.“

3. Před pár lety byl kámoš u pomníku,

rejhy od bot zbyly jen na chodníku,

když ho k autu vlekli, tak ruce měl za záda,

je to dávno, čas tak rychle utíká,

jeho dcera měla odznak Fučíka,

a s ní socialistický práce celá brigáda.

4. Tenkrát v srpnu byla ještě hrozně malá,

jak to kotě průvodce potřebovala,

průvodce, co by ji ved’ po jejím vlastním osudu,

tak ji marně lákali na diskohrátky,

zbyly po ní jen dva uplakaný řádky:

„V tomhle blbým státě já už dál žít nebudu!“

R2: Já trvám na tom, a na to nemusím být Platón,

že dávno měli sedět už doma na prdeli,

my jsme ty druhý, co mají k hvězdám rádi pruhy,

na věčný čásky chcem sborem zpívat:

„Škoda lásky …“

R1:

R:

2. Ty pěnila jsi v peřejích jak pivo chlazený,

tys dělala tu štreku jako nic,

já na tvých březích sušíval svůj maskáč zmáčený,

když houkal vlak od Dolních Kralovic.

R:

3. Nad hlavou se mi tyčí zas most nedokončený

a než si pod ním rozložím svůj byt,

chtěl bych starej pult nálevní a věže kostelní

pro dnešní večer z vody vylovit.

R:

R: