Rec: A já řek’: holčičko:

2. Tak dál tady sedím a se mnou jak zlý stín

je ďábel, můj dvojník a pán,

svou svatou tváří si důvěru koupí

a zmizí, když proved’ svůj plán,

tak zmizel i tenkrát a nechal té dívce

jen samotu, nářek a hněv,

já varoval jsem ji před úsměvem ďábla,

proč nechtěla slyšet můj zpěv.

Rec: Řek‘ jsem: holčičko:

R:

2. A vod tý doby jsem si jist, že sám se utrápím,

svý chorý srdce do sklenice s pěnou potápím,

mě hryže smutek kusadlem a drásá víc a víc,

jsem spadlej chleba se sádlem, já vyju na měsíc.

3. Když ani lékař čas nezlepší ten můj z lásky splín,

na krk si připnu malý štěně jako bernardýn,

půjdu do hor vysokejch, kde není nikdy hic,

tam sedat budu na skalách a kvílet na měsíc.

2. Byl starej sotva šestnáct let, když zdrhnul z domova

a toulal se a přestal mít ňák respekt z olova,

krad‘ dobytek a k bohatejm byl zrovna jako drak,

byl brzo postrach země svý ten Vostrej Australák.

3. Měl na zbabělce spadeno a neuměl se bát,

svou cestu začal, když se psal rok jednašedesát,

von přepad’ poštu v Tobbiche Word, jó, byl to kabrňák,

i soudce vobral vo zlato ten Vostrej Australák.

4. Von pozdravil a soudci řek’, že před ním stojí chlap,

co četníkovi na nohu by sotva někdy šláp‘,

Pete Throy a Kelly s Davisem hned zbystřili svůj zrak

a viděli, že neujde jim Vostrej Australák.

5. „Hej, vzdej se, Jacku Dolane, ty drzej bandito,

hej, vzdej se jménem královny, vždyť na risk nejni to,“

Jack z pistole hned vystřelil, jen rukou po ní mák‘,

„já chci se brát, a ne se vzdát,“ křik‘ Vostrej Australák.

6. Tou kulí trefil Kellyho, ten už si necvak‘ dál,

a na oplátku Davis mu kus hlavy provrtal,

ač bez brady, von ještě prásk‘ a spadl z koně pak,

a takhle cestu dokončil ten Vostrej Australák.

2. Už neuslyším honky-tonk, který nám vítr hrál,

v dálce houká vlak půlnoční, stojím tam, co dřív jsem stál.

3. U kolejí teď zbyl jsem sám, já a kouř, co tu vlál,

v dálce houká vlak půlnoční, jsem tak sám, že bych až řval.

4. Nevím, na kterým nádraží vystoupíš a co dál,

v dálce houká vlak půlnoční, jeho dým už vítr svál.

proč nechávam svou cigaretu vyhasnout

2. Touhle tratí já jsem jezdil řadu let,

mašina a koleje byly můj svět

a parta z vlaku, se kterou jsem chodil pít:

strojvůdce Mike, Výhybka Joe a brzdař Kid.

3. Jednou když jsme jeli z Frisca v 0.5,

tahle trať nebejvala nikdy žádnej med,

po banánový slupce sklouz‘ a z vlaku slít‘

a pod kolama zůstal mladej brzdař Kid.

4. Za rok nato zase z Frisca v 0.5

vyjel si Mike-mašinfíra naposled,

tam v zatáčce za tunelem při srážce

z budky vylít‘ a zlomil si vaz vo pražce.

5. Pak už jsem zbyl jen já a Výhybka Joe,

ale neštěstí chodilo kolem nás dvou,

jednou Výhybka Joe už nevrátil se zpět,

ani on, ani ten vlak z Friska v 0.5.

6. Takže už víš, proč jsem dneska bledej tak,

já slyším za tunelem houkat divnej vlak,

v něm jede parta, se kterou jsem chodil pít:

strojvůdce Mike, Výhybka Joe a brzdař Kid.

prach cest vlasy moje obarvil,

2. Ve tvých dlaních všechno přebolí,

tvá náruč je schoulený údolí,

máš v dlani rovnou čáru života

a já jsem ten, kdo ti ji zamotá.

R:

3. Mou hlavu zas vezmi do dlaní,

a já už třeba nechám toulání,

už nechci vyptávat se nočních hvězd,

tvý oči jsou maják mých dlouhých cest.