2. On do mastnýho rukávu obřadně utřel nos,

pak čaj zamíchal čibukem, co z něj tek‘ hnědej sos,

my sledovali zpovzdáli to hrůzný divadlo,

když nad kotlíkem vlála mu nudle jak švihadlo.

3. Jsem prostě honák, jak má bejt, na nervy nejsem trop,

však přiskočil jsem k ohništi a zařval jsem „tak stop!“,

sjel mě od hlavy po paty svým sprostým pohledem,

že vařit tak, jak umí on, že nikdy nesvedem.

4. Kop‘ do konvice s čajem, ten mě hned opařil,

prej kuchaření v táboře se dávno nabažil,

pak vzal mě pánví od fazolí pěkně na čelist

a já jsem padnul k zemi jak z eukalyptu list.

5. Mám kil jen pětapadesát, měl to za vodbytý,

tam v divočině neplatěj‘ váhový limity,

i zápasnických pravidel se tam nedostává,

ten, kdo zůstane na živu, ten prostě vyhrává.

6. No, pomohla mi náhoda, jak už to chodívá,

jak po mně šel, tak zakopnul o bečku od piva,

mám pěst jak parní kladivo, bil jsem ho do těla,

však zdálo se, že mu to žádnou bolest nedělá.

7. Vyrazil mi zubů pár a utrh‘ ucha kus,

já svíjel jsem se jako had a myslel na funus,

tak jsme spolu vrávorali k děrám od wombatů,

potom jsem mu nasadil škrtící kravatu.

8. Kam se hrabou všechny bitvy starý Anglie

na boj, po kterým tráva scvrklá až k semeni je

a po kterým tu zbyl jen v šutru vrytej epitaf:

zde leží kuchař, co vařil honákům strašnej blaf.

9. Dva dny na to přivezli novýho kuchaře,

ten prej škrtící kravatu dát lehce dokáže,

na botách neměl tkaničky, špinavej byl jak ďas

a od poklopce knoflíky mu dávno odnes’ čas.

2. Už dobytek se počítá a všechno už se chystá,

muži sedí na koních a brzo hnem se z místa,

jsou zlý i dobrý tady, Ir, Němec v jednom šiku,

advokáti, doktoři v tý bandě kočovníků.

R:

3. Já takhle ráno stáda pás‘, kde tráva byla svěží,

že přerazí mě, ať jdu pryč, hned usedlík sem běží,

já říkám:“Tiše, brácho, já bouchám někdy mžikem,

tady mluvíš s poctivým, cti dbalým kočovníkem.“

R:

4. Prej dobytek nám zabaví, no tohle pro nás není,

je moc těžký nás nachytat a přimět k zaplacení,

a maso v krámě koupit je proti našim zvykům,

zaběhlej se najde kus, ten patří kočovníkům.

R:

5. A děvče v Sydney povídá:“Pryč nechoď, jsem tak sama,“

já na to:“Škoda, do sedla už nevejde se dáma,

tak chlapci, táhnem zpátky, ať kdo chce co chce říká,

někde poblíž Marano prej hledaj‘ kočovníka.“

a já se z války domů navracím,

ne však jak generál Lee,

prohrál jsem jak generál Lee,

2. Z lokomotivy stoupá dým

a já už brzo dolů seskočím

a budu zas v tom kraji svým,

tam, kde to znám, a tam, kde bydlím.

R:

2. Oči tvé neskryly zájem,

já nevěděl, že už to znaj‘,

slíbilas‘ mi cestu rájem,

však s tebou žít, to není ráj.

3. Doma býváš párkrát týdně,

teď však pryč jseš dýl a dýl,

v duši mý mi visí bídně

smutek, ten zlej netopýr.

4. Žloutne tráva, je čas draků,

opírám se o patník,

cestou zpátky v náklaďáku

beru nástroj za hmatník.

R: Neskrývám, že jsem kluk z plání

a v těch pláních chci zas žít,

odcházím jak bílá paní

mlhou luk, už je čas jít.

R: Neskrývám, že jsem kluk z plání,

přiznávám, kde žil jsem dřív,

údolím se nese ržání,

v očích mám zas plání hřích,

2. Ve žlutých vodách s divým během, tam našli muži hrob,

ve zrádných tůních s měkkým břehem, tam našli muži hrob,

perlivý pruh se matně blýská za vodní brázdou ptakopyska,

živý hlas nikde nezastýská, tam našli muži hrob.

3. Nocí se mrtvý jezdec žene, opouští muži hrob,

stádo je hrůzou poplašené, opouští muži hrob,

v divokém rytmu nohy buší, dobytek vždycky mrtvé tuší,

v oživlých tělech není duší, opouští muži hrob.

4. Zeptej se hlídky, ta ti poví: vždycky je blízko hrob,

volají mrtví noční sovy z míst, kde je vždycky hrob,

smích slyší hlídka v mlžné páře, vidívá kradné bledé tváře,

šedivé stíny zalije záře, blízko kde vždy je hrob,

2. A hladina dvou tůní tam zrcadlí ten klid,

kde vzduch má sladkou vůni a nutí políbit

obraz těch okamžiků, kdy táta s mámou jdou,

kde je stín gumovníků a pár vrb nad vodou.

3. Můj krok čas dlouho vodil po stezkách prachšpatných,

a teď platím ten podíl za součet hříchů svých,

když soudce v zákoníku začal číst větu zlou,

byl pryč stín gumovníků i pár vrb nad vodou.

4. Do přimhouřených očí mi svítí Jižní kříž,

za chvíli půlnoc vkročí tím oknem, co má mříž,

snad místo slov pár vzlyků dál ptáci odnesou,

kde je stín gumovníků a pár vrb nad vodou.

5. V žáru oči mhouřím a myšlenky mý jdou

do dob, kdy jsem si hrával ve stínu za farmou,

a šeptám slova díků, až půjdu cestou tou,

/: kde je stín gumovníků a pár vrb nad vodou. :/

2. Nevím, proč můj kamarád má celej život pech,

když Idaho opustí, znova snad chytí dech,

jedný noci zmizel tam, co Texas říkají,

že byl starej mládenec, teď o něm netají.

3. Až jedný noci před saloonem koně zarazí,

smečka chlapů zvědavejch ven rychle vyrazí,

v sedle se jen zašklebí mrňavej kamarád,

přivez‘ von si holku k sobě: pět stop akorát.