„S mým synem Jackem?“

2. Tak rozhodnutím starších Jack musel odejít

a ve skalách za ležením jak malomocný žít.

3. Třikrát dorost‘ měsíc, když žil tam v ústraní,

až navštívil ho kouzelník v kůži klokaní.

flámu, podívej, už se vrací … Jauvajs!“

R: Můj bumerang se vrací, ten bumerang lítací,

už potupen není můj kmen, zbraň se mi navrací.

2. Já vypravím se k horám, ty postarej se o rám

tý naší fotky poslední, a na tu vztekle syč,

mně štastně svištěj‘ gumy, kdo umí, ten holt umí,

tú-tú, můj bourák odjíždí pryč.

R:

2. Jak dým se táhne z táborů, kde písek zlátne a ruch heren kypí,

opuštěnou prérií, kde zbyly kostry indiánských teepee,

vy jste znal ohně stopařů pod Bílou skálou, když noc k lesům padá,

i hřívy černých mustangů, co víří písek Llana Estacada,

ty obrázky mi dodnes září, jako kdyby měly zlatý rám,

na stezky snů a rudých tváří já se zase nocí vydávám.

3. Stín eskymáckých kajaků, když navrací se z lovů k svému iglů,

i džungli dávných pralesů, kde svítí oči šavlozubých tygrů,

vy jste měl klíčky klukovství, co otvírají dobrodružná vrátka,

tak na loveckých výpravách jsme díky vám nepřicházeli zkrátka,

a život letí jako člun z březové kůry k ohni, který plane,

my stárnem, však sny nestárnou, tak díky za ně, mistře Buriane!

4. A tak si myslím, že vy pořád u věčného ohně někde v kruhu

sedíte a posloucháte příběhy svých malovaných druhů,

co mají čapky z kožešin a jejich oči ostře hledí do dálky

zpod pestrých čelenek pošitých barevnými korálky,

do jejich tichých vět koluje mezi vámi kalumet,

tak díky, mistře Buriane, díky za ten svět!

2. Já chodil jsem večerním šerem

a po ženskejch pokukoval,

vtom najednou protějším směrem

jde holka, že chtěl by ji král.

3. A když jsme chodili spolu,

nám do cesty připlet‘ se pán,

má holka zrak sklopila dolů,

pak na něj se koukla jak laň.

4. Když hodinky šlohla mu z vesty,

jak já moh’ je ve dlani mít,

to konec byl společný cesty,

hned polda mě za ruku chyt‘.

5. Pak předved mě na městskej ouřad,

kde starosta klidně mi řek’:

tak tady už nebudeš courat

a za mořem přejde tě vztek.

6. Je daleko australská země,

loď pluje sem sto jeden den,

a nikdy už nepřijde ke mě

ta mašlička, můj černej sen.

R:

2. Ví moc dobře, kde se skrývá ten, co ji má rád,

tak se s koněm vytratí a chce ho varovat,

oči zrudlé horečkou, v ústech jak na poušti

a jeho prst unaveně leží na spoušti,

kde jeskyni nad údolím halí mlžný šál,

kam se občas jenom párek dingů zatoulal,

tam se skrývá a jeho zrak slídí v okolí

a jeho rty šeptají:“Tos‘ ty, Marion Lee?“

3. Když k půlnoci měsíc lesy stříbrem posypal,

zas patrola svoje koně popohnala v cval,

se zlověstnou tichostí se začínal ten hon,

pak ukázal velitel:“Hej, támhle, to je on!“,

měsíc mu stín prodlužoval na vrcholku skal

jeho širák zahlédli a plášť, co každý znal,

i psancova koně všichni dobře poznali,

netušili, že tím jezdcem je Marion Lee.

4. Honička se protahuje míli za mílí,

jezdci jedou mlčenlivě, nikdo nestřílí,

noc je tichá, pochmurná a vlhká jako hrob,

za živého zajatce se platí dvojnásob,

náskok se však nezkracuje, pořád svahem dál,

vpředu černý širák a pod ním černý plášť vlál,

podél zátok s bažinou míli za mílí

odvádí je od úkrytu dál Marion Lee.

5. Když se k ránu mlha s tmou začala vytrácet,

když už každý z koní znaven k zemi klonil hřbet,

ujížděla dívka dál už nekryta tmou,

za ní jezdci drmolící kletbu za kletbou,

jeden zdvihl zbraň a střelil, zrak měl jako rys

tak se v sedle sesmekla a spadla na převis,

sundali jí širák z očí, když dojeli k ní,

až teď všichni poznali malou Marion Lee.

6. Od těch dob má tahle pověst v kraji trvání,

jak převlekem dívka psanci život zachrání,

o něm nikdo z usedlíků neslyšel už víc,

jediné, co lidé z hor k tomu chtějí říct,

že prý, když je úplněk, noc bílá jako den,

objeví se jezdec v černém plášti za kopcem,

pravdu už se asi nikdo nikdy nedoví,

možná, že to je duch statečné Marion Lee.

2. Fotka tvá, co měl jsem rád,

v popelníku dohořívá,

končí vzestup, nastal pád,

a venku se líně stmívá.

3. Stejný grády pořád má

líbnutí s chutí tvých slin,

a já začínám se bát,

že mám snad v očích slznej plyn.

R:

4.=1.

5.=3.