Jenže i já byl blázen, tak zralej pro malér,

a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér,

pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap all right

a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Bonnie and Clyde.

Ale udělat banku, to není žádnej žert,

sotva jsem do ní vlítnul, hned zas vylít’ jsem jak čert,

místo jako kočka já utíkám jak slon,

takže za chvíli mě veze policejní anton.

Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlus,

proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom Blues.

pravdu měla máma, radila:“Nechoď s tou holkou!“,

a taky mi říkala:“Nehraj si s tou pistolkou!“

Jedu nocí šílenou, bílou mlhou, černou tmou

a můj koník už je taky unaven,

sčítám chvíli za chvílí, sčítám míli za mílí,

a jen sedm mil mi zbývá k Mary Ann

a jen sedm mil mi zbývá k Mary Ann.

Kůň už nemůže a pad’, zchromil ho ten věčnej chlad,

vítr stopy ničí jako ráno sen,

tak se nocí probíjím, z láhve brandy popíjím,

A jen tři míle mi zbývaj’ k Mary Ann.

A jen tři míle mi zbývaj’ k Mary Ann.

V dálce světla zaplály, to mý oči hledaly,

potíž je jen v tom, že nemůžu dál,

na sedlo si hlavu dát, už se mi chce strašně, strašně spát,

a jen sto yardů mi zbývá k Mary Ann

a jen sto yardů mi zbývá k Mary Ann

Tak ho našli za pár dní ležet v jámě bezedný,

tvář měl bílou a oči jako len,

v ruce prsten, co chtěl jí dát, proč ho, k čertu, nemoh’ hřát,

A jen sto yardů mu zbývá k Mary Ann.

A jen sto yardů mu zbývá k Mary Ann.