2. Dva měsíce ti potrvá ta cesta přes pláně,

koukej, ať vždycky z čeho máš vařit svý snídaně,

protože k čertu dojedeš při bídným vaření,

i tvoje mula musí žrát, jináč ti zcepení.

3. Břitvu nech doma, do tváře se radši nedívej,

až přijdeš, budeš zarostlej a taky šedivej,

až tě tvá milá uvidí, uslyšíš asi pláč,

svý mámě řekneš:“Podívej, to je tvůj zelenáč!“

4. A taky proti rudochům drž stráže za noci,

po dlouhejch denních pochodech propuknou nemoci,

horečka, to je špatná věc, ta lidi poráží,

a kdo je marod, nemůže stát v noci na stráži.

5. U Plat je nouze vo dřevo, když tě to nezdolá,

omáčku si tam zamícháš paznehtem z buvola,

u Plat je nouze vo klacek, zem je tam jalová,

i já bych teď už radši byl u mysu Hornova.

Rec: „Georgi, už jsem celá roztřesená, zastav!“

„Zalez zpátky do vozu, ženo!“

2.=1.

R:

Rec: „Tatínku, tatínku, už mám plnej nočníček!“

„Probůh, to není nočníček, to je soudek s prachem!“

3.=1.

R:

Rec: „Synu, vždyť jedeme jak s hnojem!“

„Jó, koho jsem si naložil, toho vezu!“

4. Už jen jediný kolo má náš proklatej vůz,

tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl,

a tak zpívej o Santa Cruz.

R:

Rec: „Georgi, zastav, já se strašně bojím Indiánů!“

„Zatáhni za sebou plachtu, ženo, a mlč!“

5. Už ani jediný kolo nemá náš proklatej vůz,

tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl,

a tak zpívej o Santa Cruz.

R:

2. Nejsem nikde nutnej, jsem jenom hobo,

nemám proč bejt smutnej, když mám svý banjo.

R:

2. Raději zahoď ty sklenky proklatý,

vždyť máš voči jak sněhem zavátý.

3. Už stádo čeká, musím jít,

a ty mě zatím nutíš pít.

R1:

R2: Hm, já nedám si říct.

4. Tak, brácho, pojď, už musíme jít,

ale jen jdi sám, já chci ještě pít.

5. Pojď, já ti koně osedlám,

ale víš co, běž si radši sám.

R3: Hm …

*:

R1:

6. Tak, brácho, pojď, už musíme jít,

já už dneska taky nechci vůbec pít.

7. Já prozradím, proč jsem tolik pil:

já před dvaceti lety jsem se narodil.

R4: Dám si říct a nedám si víc.

R3:

tam boudu z kmenů postavil si

on nad kotlíkem postával

2. Za Liščí skálou hájek býval,

tam odlíval sádrou stopy zvěře,

byl natolik tím zaujat,

že nic si nevšim‘ plazivého keře,

zakop‘, upad’, sjel ze skály,

jak se říká, rozsekal se na hadry,

tak teď tam seděl ve srubu

a vlastní tlapu zalejval si do sádry.

3. Liščí skála je kraj světa,

v kterým ještě elektřinu nemají

a neřve tam o sobotách

hnusnej rachot vejfukářů po kraji,

v stínu sosen v letních parnech

veverky tam napucnutý spávaj‘

a místo krásných hlasatelek

dobrou noc tam ještě lišky dávaj‘.

4. Já tam jezdil o sobotách

a Peterovi vozil štrůdl vod mámy,

ležel v šeru na palandě,

louskal starý indiánský romány,

řek’ jsem:“Sundej čapku s chvostem,

vždyť si tady člověk voči ničí,

budiž světlo liščím chvostem,

a sežeň kus ebonitu v tyči.“

5. „To je pravda,“ řekl Peter,

„vždyť už mám zrak vytřený a chatrný,

elektřinu sám si zmáknu,

stačí, když si spíchnu kolo větrný,“

povídám, že to chci vidět,

a on na to:“Hochu, tohle odvolej,

už nikdy sem nepotáhnu

dlouhý míle na svým hřbetě petrolej.“

6. Vzal šroub, hřeby atakdále

a já jsem se jako vždycky vytratil,

ne že by šlo všechno hladce,

mockrát nápad s elekřinou zatratil,

fakt je ale, když po týdnu

přirazil jsem svoji keňu k molu,

musel jsem se obdivovat

parádnímu větrnýmu kolu.

7. Jenže ouha, v temný chatě,

ač už jistě dávno sedmá odbila,

lampa, teď už elektrická,

oknem blikla, ale moc nesvítila,

tam u Liščí skály, aspoň

jak ví každej z usedlíků po kraji,

bývá spíše bezvětří,

a uragány, ty směr jinej mívají.

8. Sotva vejdu do srubu,

tak koukám jako blb na nový vrata,

nejednou vám kolo piští,

a žárovka svítí na to tata,

„ať jsem teda Galileo,“

křičí Peter a, ježkovy voči,

ač je klidný bezvětří,

tak poprvé se líný kolo točí.

9. „Vod dneška se vodsuď nehneš,“

křičí na mě s lanem v ruce Peter,

„i když nevím proč, je jistý,

že z tebe má můj větrník vítr,“

od tý doby zdvíhám vítr

tam u Liščí skály za hlt piva,

/: větrník se otáčí

a žárovka i Peter stále zpívá. :/