2. Stůjte, mí bratříci,

přestože nemáte už se držet čeho,

snad jen pastora třikrát zrazeného,

posledních tónů tě upokojí.

3. A dále v tom příběhu

bydlíš ty, moje malá ženská krajta,

a pak já, krutý pendrek policajta,

vždycky veselí a vždycky ve střehu.

4. Páni, jsem spokojen,

i když mi služebná musí držet hlavu,

i když mi poslední předci mizí v davu,

i když i poslední kořeny musí ven,

i když jsi poslední žena prvních jmen,

i když jsi poslední žena ze všech žen …

ztrácím věci, ztrácím ženu, ztrácím číslo pokoje,

2. Řek‘ mi jednou přítel, že mám příliš mnoho jmen,

že mi stačí jenom jména, že mi stačí rodokmen,

že mi stačí jenom seznam, že mi stačí kalendář,

řek’ mi jednou přítel, že mám přece jenom jednu tvář,

vzal jsem jeho přítelkyni do svý Avie

a dal tý holce jméno „má Krvavá Marie“.

3. Každej by chtěl do ráje, ale nechce pro to nic,

ani udělat, ani milovat, ani ztratit polovic,

nejvejš strčit pětku, nejvejš ustlat postele,

každej by chtěl do ráje, ale umřít, to už ne,

pošli mi sem ordináře z akademie

a holku, která jméno má Krvavá Marie.

4. Devatero desater a tisícero ster,

takhle hustý ticho, takhle modrej podvečer,

už slyším „ave, zdrávas, Marie, tebe bych bral,“

devatero desater a plnej kriminál,

najdi mi tu směnku z naší banky Slávie

a holku, která jméno má Krvavá Marie.

5. Tak jsem přišel domů někdy v pravou půlnoc, a tam zrovna snídal čert,

že chce vychovat, že chce vykoupat a že jsem jeho milej Bert,

a přitom měl mou ženskou, přitom měl mou košili,

když jsem přišel domů, hrála hudba a ďas řek’, že za chvíli

dopije a dojí a jde do Tramtárie,

a s ním holka, která jméno má Krvavá Marie.

6. Až se vrátím z konce světa, a ví Pánbůh, kde to je,

jako barbar z Martiniqu, jako vítěz bez boje,

až si doperu svý prádlo, až konečně domelu,

až se vrátím z konce světa sem, do svýho hotelu,

polož mi sem vestu v kapse s bílou lilií

a holku, která bejvala Krvavou Marií.