Umělec: Devítka
Tónina (originál): D
Tónina (transponovaná): DD#EFF#GG#AA#BCC#
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
a duhou zůstaly v n
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
ás,
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
echodíme
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
osí,
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
obzoru nezhasnul č
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
as
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
uše o život pr
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
osí
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
eká, až ho vzb
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
udí jiná d
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
oba, jinej sv
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
ět,
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
v
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
nás.
A7 D Emi A7
B7 D Emi A7
H7 D Emi A7
C7 D Emi A7
C#7 D Emi A7
D7 D Emi A7
D#7 D Emi A7
E7 D Emi A7
F7 D Emi A7
F#7 D Emi A7
G7 D Emi A7
G#7 D Emi A7
2. Bláhovou vírou, že zboří svět,
někdy nám srdce dokáže bít,
to třeba k ránu, kdy stačí pár vět,
kdy dávno nevadí, že není co pít,
někdy nám v očích svítí láska, i když ji ředí sobectví,
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
uku, mý štěstí, vždyť hledat zem,
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
ít nic nebrán
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
í,
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
okrát prožít dá, a každý l
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
éto znovu a zas
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
olí
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
í
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
ítr, co přináš
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
í písně z h
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
or
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
.
Em
Fm
F#m
Gm
G#m
Am
Bm
Hm
Cm
C#m
Dm
D#m
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A D7
B D7
H D7
C D7
C# D7
D D7
D# D7
E D7
F D7
F# D7
G D7
G# D7
3. V doteku očí pár perliček slz,
to není smutek, to vítr sem svál
úsměvy přátel a dětský sny,
jiskry všech ohňů, kde člověk kdy hrál,
proudy řek sílí z jarního tání tak, jako naše svědomí,
4. Opři se, lásko, a chvilku mě hřej,
někdy se ztrácím v tom, co v sobě mám,
pýcha a strach a špína zlejch let
v srdci mi stojí jak pohanskej chrám,
jak hvězdný dráhy našich osudů se někde v dálce klikatí