2. Julie když ho vidí, u srdce ji pálí,

jak pod oknem stojí a zpívá a cizí tóny z dáli zní,

jak stovky stejných jako on, jako oni, jako my

svých hvězd se ptaj‘: co víc ti, lásko, můžu dát?

3. Půjdeš se mnou zpátky, tímhle směrem stál kříž,

ty cesty byly sprostý a zlý, jenom ten svět byl týž,

pro tebe sním ten svůj sen, sen padlých andělů,

jak mě můžeš brát jako jeden ze svejch údělů?

4. Spoustu toho neumím, třeba mluvit jako v TV

a psát písničky o lásce, jaká je – to stejně nikdo neví,

ale vše, co můžu, chci ti dát, polibek přes mříž veršů svých,

až jednou zavoláš, skončím s tím vandrem po štacích.

R: Julie, dávno jsi jiná než ten film,

žádný hvězdy nad hlavou a láska za hrob, o níž sním,

však místo pro nás musí být aspoň v tom filmu,

snad ho zase jednou budem hrát a z lásky slzy krást, Julie.

5.=1.

2. Jsi jako víno: živá, něžná, ostrá, bílá,

léta hýčkaná, člověk se tě bojí pít,

sedíš a pouštíš kroužky dýmu,

je to síla jenom vylhaná, zkouším tiše odeznít,

tak se mi zdá, sezóna končí dřív, než zazvoní hosti u dveří.

3. Tváříš se, hochu, jako pára z čaje,

který někdo přesladil, tenhle úsměv dobře znám,

v hlavě si spřádáš pomstu na můj klid,

tvá ostrá slova hledaj‘ cíl, jo, ještě se střílí,

tak se mi zdá, sezóna končí dřív, než zazvoní hosti u dveří.

4. Soukromá válka, holstry plný nadávek,

bojíš se je nahlas říct, vidím ti je na očích,

v bitvách doznívá to mezi námi:

chlapče, trochu ztrácíš glanc, děvče, studíš čím dál víc,

tak se mi zdá, sezóna končí dřív, než zazvoní hosti u dveří,