2. Dávno nám zmizel čas nekonečných snů,

to pod záplavou všedních dnů,

však ještě dokážu si hrát.

3. Zůstal v nás čas pohádek a dětských her,

co vlastně je a není fér,

učil pan Andersen a Wilde.

4. Čím jsem dál, tím víc mně vážně připadá,

že čas nám prsty propadá,

tak, lidi, říkám, nač ten kvalt?

R: Zůstaň stát, otevři dveře do dětství,

za nimi nech své sobectví

a jako dítě pojď si hrát.