2. Hlas za vězeňskou zdí jí tiše odpovídá:

„Je pozdě, lásko, nesmíš litovat,

vždyť proti pánům jsem se zved’, chtěl jsem změnit tenhle svět,

teď musíš naše děti vychovat.“

R:

3. Za hrází přístavní noc bledne do svítaní,

temný obrys lodi splývá s pozadím,

těžko se slova nachází, ať tě, lásko, Bůh provází

na cestě k dalekým břehům australským.

2. On proti králi zvedl hlas, že daně z války zvýšil zas

a do války že verboval, chlapce mladé na vojnu bral.

3. Sto tisíc mužů Tyler vzal, z nich armádu vybudoval,

luky i štíty, kopí měl, za zvuku bubnů krajem šel.

4. Pro krále Tyler poslat dal, by podmínky své projednal,

však král ho nechtěl vážně brát a rozkázal mu hned se vzdát.

5. Nato Watt Tyler s vojskem vstal a na Londýn se v pochod dal,

po cestě města vyplenil, z žalářů vězně propustil.

6. Do Templu s vojskem dorazil, zákonné knihy zapálil

a sídla mistrů pobořil, by krále pýchu pokořil.

7. Na Tower pak se obrátil, by skutky krále oplatil,

tam lordy slavných jmen on vzal, na Tower Hill jim hlavy sťal.

8. Toho se zalek‘ Richard král, vzbouřencům milost sliboval,

že domů můžou klidně jít, však Tyler odmítl ji vzít.

9. Sto tisíc mužů Tyler měl a s nimi proti králi šel,

tu začal Richard bát se víc, on Newtona poslal vojsku vstříc.

10. Uprostřed vojska Tyler stál, když Sir John Newton zavolal:

„Ve jménu krále jsem přišel, abych tvou žádost vyslyšel!“

11. Když tu řeč Tyler zaslechnul, tu rukou svou mu pokynul

a nechal zrádce přijít blíž, by jeho slova zaslech‘ spíš.

12. Watt Tyler žádný neznal strach, netušil, že jde zrádný vrah,

když Newton rukou zákeřnou do srdce vbod‘ mu dýku svou.

13. Watt Tyler k zemi mrtev pad’ a vojsko začlo utíkat,

prosit, by král jim milost dal, tak opět mír se započal.

2. A můj milý už tam stál, poslední člun odplouvá,

do dlaní svou tvář mi dal, cestu znám jenom já.

3. „Nech mě, lásko, odejít,“ poslední člun odplouvá,

„musím práci někde vzít,“ cestu znám jenom já.

4. „Na největší loď, co znám,“ poslední člun odplouvá,

„v přístavu se najmout dám,“ cestu znám jenom já.

5. „Až se vrátím za pár dní,“ poslední člun odplouvá,

„bude náš den svatební,“ cestu znám jenom já.

6. Kdy se vrátí milý zpět, poslední člun odplouvá,

chodila jsem vyhlížet, cestu znám jenom já.

7. Ach, můj Bože, pak ten den, poslední člun odplouvá,

hrozná zpráva přišla sem, cestu znám jenom já.

8. Trojstěžník, kde milý byl, poslední člun odplouvá,

za bouře se potopil, cestu znám jenom já.

9.=1.

2. Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví,

když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy,

v jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal,

nitky příběhů minulých, dob, co čas s sebou vzal.

3. Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen,

do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den,

když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích,

náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich.

4.=1.

Podzimní vítr když fouká, chladnější déšť je znát,

kéž by zas mohla láska má vedle mě spát!