Zpěvník

2. Kdepak jsou ty krásné časy, kdy mně v partě říkávali „Máňa“,

odvál je stříbrný vítr, jak to kdysi sepsal Šrámek Fráňa,

život se mnou míchal karty a já s ním hrál „hop anebo trop“,

„hop“ většinou nevyšlo, a zvláště jednou na betoně flop.

Rec: Jo, jazz – to je moje krédo! Všimněte si, prosím, mé

doprovodné jazzové kapely – teď právě bravurně mění D-dur za

A7, a ty synkopy jim může závidět i sám Charlie Valdauf!

3. Jednou budu populární, a to moji samolibost těší,

snad mě jenom trochu mrzí, že nebudu první Véna s pleší,

porostu na poli slávy, všichni budou takhle maličký,

pak Lokálka může místo muziky hrát v parku kuličky.