Zpěvník

2. Zabouchli dveře? Dereme se zadem,

zakleti v Knize lesů, vod a strání,

nařvaná tlama hlásá za výkladem,

že konec snů je koncem milování.

Gumový kotouč bije do hrazení,

není-li v kapse, nikdo nerozdává,

ne, není hezké, když se někdo žení,

ne, není smutné, když se někdo vdává.

3. Být špatným hercem – nad to v světě není:

není-li dramat, stačí operetka,

gumový kotouč bije do hrazení,

nelze-li zkraje – tedy odprostředka.

Husita spílá obrněným vozům

a čas si žádá ledakterou hlavu,

zbudeš-li bez ní – k čemu je ti rozum

v tekutých píscích gubernijních mravů?

4. Lešení skrývá paranoiu fasád,

žvanění tupců místo rozhovoru,

než v klidu zdechneš, nezbývá než nasát,

utopit zbytek odvahy a vzhůru.

Vyplníš jméno, místo narození

a sumu cifer, jež se nepřiznává,

tak už to bývá, když se někdo žení,

tak už to bývá, když se někdo vdává.

5. Ze školy děti nesou vysvědčení,

zdalipak tuší, o čem se ti zdává,

když v noci žehlíš, stárnouc nad pečení?

O troše lásky, jíž se nedostává?

Nakoupíš chleba, vodu po holení

a zapřeš víru, jež se nevyznává,

tak už to bývá, když se někdo žení,

tak už to bývá, když se někdo vdává.

6. Mlčení skrývá paranoiu žití,

mlčíš a zdobíš okna pro oslavu,

víc nežli duše platí živobytí

v tekutých píscích gubernijních mravů.

Z bouřlivé vášně letmé pohlazení,

němota padá na zamrzlou vodu,

gumový kotouč bije do hrazení

a jen pár týdnů zbývá do rozvodu.