Requiem

Font Size
Transpozice
Umělec: Devítka
Tónina (originál): A
Tónina (transponovaná): A

 
1. Když z n
A 
álady se někdy zapál
Amaj7 
ísv
D 
íčka,

 
víno sladce zazář
Dmi/F 
í, pak chutná jak l
A 
ák,

 
to se někdy st
Amaj7 
ává, že nejde to sp
D 
át
Dmi/F 
,

 
když k ránu se st
A 
ejská
Amaj7 
po těch, co už n
D 
epřijdou
Dmi/F 
.

 
R: Oblékám tvůj k
A 
abát a cítím tě bl
Amaj7 
íž,

 
a struny, co jsou st
D 
ejně starý jako j
Dmi/F 
á,

 
zkouším r
A 
ozeznít a hrát, vždyť sl
Amaj7 
yšíš,

 
to jsem s
D 
e Zuzanou já
Dmi/F 
.

2. To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo

a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,

to se někdy stává, že vidím tě stát

tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.

3. Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,

stejně jako já – tvůj syn, kterej se začíná bát,

že tvý slova stárnou rychleji než já,

vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.

4. Jiný jsou písně, nežs‘ mě učil hrát, a slova

o lásce a pravdě a cti jinde učej‘ se stát,

jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,

přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,

 
přesto chci slyšet, jak ř
A 
íkáš
Amaj7 
: buď jako j
D 
á.
Dmi/F 

R: A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,

když struny, co jsou stejně starý jako já,

zkouším rozeznít a hrát

 
těch pár měkkejch t
D 
ónů, co od tebe zn
E 
ám
A 


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


Publikováno v rubrice R | Interpret

Diskuze je uzavřena.