Zpěvník

2. Dnes už má vlasy skoro bílé jako jíní,

chraplavě přizvukuje hrací skříni,

vrávorá odtud, až když má noc na kahánku,

vypráví story, že měl ženu Indiánku..

3. Dost od nás zkusil kvůli té své Indiánce,

jestli prej spolu tančej‘ indiánský tance,

a jen sám pánbů ví, jak vůbec k ní kde přišel,

ani já nevzpomínám, že bych to kdy slyšel.

4. Poslouchal naše špatný vtipy jedním uchem,

než začal mluvit, byl jak nepřítomnej duchem,

s ní, že mu žádná rozkoš není odepřena,

ani ty, které neudělá bílá žena.

R:

5. Bylo to tuším tenkrát v čtyřicátým roce,

dva stupně Fahrenheita rovnou na vánoce,

když v poutech ved’ do Dawsonu Snakea Shortguna,

čímž byla pro zákon partie vyhraná.

6. Pomsta má někdy rychlá křídla sokolí,

za pár dnů čekali tam na něj v údolí,

dvě hlavně pušek umně skryté v úbočí,

jedna cíl na srdce a druhá nad oči.

R:

7. V záblesku výstřelů hned s obratností šelem

zakryla tělo svého muže vlastním tělem

a jak dvě velké třešně v bílé oplatce

začal i sníh mít barvu jeho kabátce.

8. Pohřbil jí pod skalou, co má tvar hlavy s copem,

odešel od jízdní, a pak už to šlo hopem,

když měl čas zamířit, tak málokdy on chybil,

nad její hrob jejich dva skalpy brzo přibil.

R:

9. Ten muž, co u baru tak zarputile pije,

byl nejschopnější stopař z Jízdní policie,

každému vypráví, jak vysoká je cena

za věci, které neudělá bílá žena.

2. „Jsem vod přírody nadanej a jízda, to je mý,

zeptej se kachny, jestli plave, ta snad voněmí,

ať je to v kůži s kopytem a chlupem po těle,

ať má to kola s nápravou, ať je to z vocele,

ať běží to či votáčí se, já ti předvedu,

že pevně sedím a s tou věcí zmizím z dohledu.“

3. Ke svýmu domku stočil kolo starej Vazoun Bill,

co u Mrtvýho potoka si kdysi postavil,

pak naskočil a po svahu se prudce dolů hnul,

než ujel asi deset yardů, stroj se pominul,

pryč z pěšiny a skrz buš jak namydlenej blesk,

fičel srázem rovnou, kde se Mrtvej potok lesk‘.

4. Tam o půl inche zkrátil pařez vrazil do stromu,

klokani se drápou do skal, tuší pohromu,

a každej vombat do díry se rychle zahrabal,

však Vazoun Bill, jak sádra bílej, sedí v sedle dál,

a pak se rozleh’ vokolím jen vyděšenej křik:

Bill prolít‘ vzduchem dvacet stop a vodu rozestřík‘.

5. Pak s komentářem ven se hrabal starej Vazoun Bill:

„Já všelijakejch divočinek dost se najezdil,

i pro pět liber rajtoval jsem bejka po dvoře,

však nic se ale nevyrovná týhle potvoře,

ať vodpočívá spánembohem na dně potoka,

/: jó, zlatej kůň,“ řek’ Vazoun Bill se slzou u oka. :/