Zpěvník

2. A na Západě žije člověk, co haraší zbraní,

pak už je tam jen velká louže a zlí lidé za ní,

ještě tyhle poučení v hlavě mi zněly,

a ráno u nás pod okny už tanky duněly,

tak popadnul jsem kraťasy a běžel před vrata,

kde chlap v podivným mundúru nám říkal „rebjata“.

R: Jó, to mi bylo dvanáct pryč a já už rozum bral,

všichni moc smutně koukali, proč, to jsem nechápal,

vždyť byly přece prázdniny a zrály jahody

a divný trampi na garmošky hráli u vody.

3. Ó, zazni, písni vznešená o vrozené nám práci

a o tom, že se vyhýbat jí příliš nevyplácí,

já neměl vlastně ani čas očuchat rachotu,

a už jsem pochodoval na cvičáku u plotu,

v době, kdy jsem moh’ pracovat a méně zahálet,

válel jsem se v krytu při přípravě na nálet.

R: Jó, to mi bylo sotva dvacet a já s údivem

jsem nechápal, proč, když mám volno, nemůžu jít ven

a proč mi velí člověk, jehož hlavní předností

jsou neomezitelné meze omezenosti.

4.=1.

R: Tak to mi něco připomíná, ruce svírám v pěst,

vždyť nejsem v první třídě, no a je mi dvacet šest,

mám dojem, že si v televizi dělaj‘ legraci,

když krásnej chachar v obleku káže vo práci.

5. Říkal už můj děda, když jsem na poli ho vídal,

hladovejch slov že se ještě nikdo nenasnídal,

i když se doba změnila, hloubš je do kapsy

a pivo stojí, co dřív stával frťan Metaxy,

volnou tvorbou cen se práce snadno posvětí,

zjistíme tak jen, kolik měl Babinskej dětí.

R: Jó, je mi třiatřicet, a taky mi jasný je:

kde vládnou prachy, končí každá ideologie,

vždyť už směje se nám celej svět, jací jsme hlupáci,

platíce za propagandu víc nežli za práci.