Zpěvník

2. Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,

nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,

mluvila by polsky a trochu česky,

pár slov německy, a smála by se hezky,

jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,

u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,

měl bych krásnou ženu a tři děti,

zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,

celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

4. Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,

u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,

tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,

slunce by zvedalo hraniční závoru

a z oken voněl by sváteční oběd.

5. Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,

bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,

vidím to jako dnes: šťastného sebe,

ženu a děti a těšínské nebe,

ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká,

Rec: Forehand, vžum, backhand, vžum, fullhand, vžum, smeč, heč,křeč, teč. „Pane rozhodči, jaka teč? Jsem to viděl přece,tež nejsem slepy, ne? Se divam, tež oči mam na co, ne? Tobylo minimálně dvacet čísel nad pásku, fakt, normálně.“

Uvaga, uvaga, new ball.

R:

Rec: Yes, sir, yes. money is my job, yes, Ferrari – yes, Hitachi- yes, Tesla – no.

R:

Rec: Teda, pane redaktore Škorpile, já jsem to normálně házel

dozadu, jo, fakt, no jo, a on mi to teda vracel na kříž

dneska, jo, a já jsem tam na ten kříž dost poctivě teda

chodil, jo, ale on mě prohazoval, teda fakt, jo, já nevím,

čím to dneska bylo, jestli tím, že měl delší ruce a kratší,

nebo – prostě nějak mu to šlo, nevím, no fakt.

Jo, a v tom třetím setě, jak jsme se tahali, jo, tak jsem

myslel, že ho mám na lopatě, jo, a neměl.

A jo, a abych nezapomněl ještě další věc, jo, to vám musím

fakt říct, normálně mně dneska nešlo druhé podání, teda

fakt. První mi šlo, dost jako, ale to druhé, to jsem se faktnechytal, jo.

A já mu to vrátím, fakt mu to vrátím, a co nejdřív, teda, vDavis Cupu.

R:

jenom na ni hleděl jsem

2. Chlápek, co přede mnou s ní žil,

to pěkně zostra do mě šil

a bral to zhusta, a bral to zhusta,

/: ale když odejít jsem chtěl,

/: ona mi řekla: kam bys šel, :/

klidně tu zůstaň. :/

3. Však ten, kdo přede mnou s ní žil,

se zřejmě k smrti urazil

a jednou v září, a jednou v září

/: s kámošem jdu a najednou

/: osm jich stojí přede mnou :/

a zle se tváří. :/

4. Mám v kapse nůž, říkám si: kuš,

teďkon se, chlapče, teda tuž!

Tak pojďte, lumpi, vás teda baštím!

/: Nedám se mlátit jenom tak,

/: já nasadil jsem pravý hák :/

a první praštil. :/

5. Však ten, kdo přede mnou s ní žil,

mi hezkou kaši navařil,

takový hajzlík, takový hajzlík,

/: jeden z nich zezadu mě chňap‘,

/: Valjucha křikl: Bacha, chlap!, :/

a vtom mě majzli. :/

6. Snaž se jak snaž, prd z toho máš,

vězeňský špitál znám až-až,

rok jsem tam trčel, rok jsem tam trčel,

/: doktůrek šil mě ze všech sil,

/: říkal: jen mlč, když ses tak bil, :/

a tak jsem mlčel. :/

7. Rok přešel, než bys řekl švec,

nepočkala, no její věc,

člověk to chápe, člověk to chápe,

odpouštím jí, no tak těpic,

/: komu však neodpustím nic, :/

to je ten chlápek,

Odpouštím jí, no, o co jde,

/: komu však jednou spočtu vše, :/

to je ten chlápek!