Zpěvník

2. Po hladině jde se těžce skromným i těm chvástavým,

na nejbližší rovnoběžce ňákou loď si zastavím,

nech si svoje tklivý plky, rozděl věci na půlky,

potkám pravý mořský vlky, pravý mořský Karkulky.

3. Přijde bouře, strhne stěžně, ťažko bude tej noci,

až na zádech mě ke dnu něžně snesou rejnoci,

v tu ránu už budu v Pánu, věčný spánek na víčkách,

proto v Tichém oceánu choďte, prosím, po špičkách.

4. Až mě jednou pustíš k vodě, tak ti asi vyhovím,

budu mávat na ty lodě s rozvinutým plachtovím,

když se s koňma dlouho oře, zpravidla jsou znaveni,

co dál říci – snad jen moře-město-kuře-stavení.

2. Půjčím si od ní, snad to půjde hravě,

v případě opačném se vrátím pro broky,

zkusím jí rozsvítit v drobné ptačí hlavě,

že jí ty prachy vrátím, ba i s úroky.

zatímco chudák člověk suchej chleba chroupá,

3. Kam bych chodil, moje milá:

obhlídnout zazobaný křepelky,

zmáčknu jich šedesát, a to už jsou tři kila,

koupím ti pallmallky anebo camelky.

R:

2. V létě jezdím k sestřence, sestřenka pracuje ve vápence

a na zahrádce chová modré králíci,

dostává od tetičky tu skalici pro ně.

3. Na podzim jezdím ke strýci, strýc razí mince v Kremnici

a na zahrádce chová modré králíci,

taky dostává od tetičky tu skalici.

4. V zimě navštěvuji synovce, synovec pracuje ve zbrojovce

a na zahrádce chová bílé králíci,

neboť tetička ho nemá dvakrát v lásce.

Každej tejden chodím zkoušet štěstí do knihy,

jenže spíš než dobrou knížku, to tam koupíš koblihy,

ráno vstávám o půl pátý, ve frontě už stojím v pět,

v termosce mám horkou kávu, v kapse dvacku cigaret,

a to si ještě foukám, jak to brzo nevstanu,

jenže ostatní tu od večera mrznou ve stanu,

takže zase na mě čeká, když se k pultu dostanu:

„Jdete pozdě, milej pane, máte smůlu!“

Minule jsem dostal ránu pěstí do břicha,

když jsem marně bojoval o posledního Wericha,

a to, že kulhám, přátelé, to nemám odmala,

to je památka na pana Bohumila Hrabala.

Přesto každej tejden chodím zkoušet štěstí do knihy,

jenže nákup knih to není, to jsou koňské dostihy,

neboť chytrých knih je málo, tak se s nima chytračí,

a já nevím – je to k smíchu nebo k pláči?

R: Kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány,

kde jsou, kdepak jsou písně nikdy už nedopsány.

2. Život byl prima a neměl chybu,

teď je mi zima a nemám ani na Malibu,

kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány.